S bolestí v srdcích oznamujeme všem příbuzným, přátelům, nepřátelům, pozůstalým i zaostalým, že 31. prosince nás navždy opustí Solnice. Naše drahá: bylas nám za ta léta dobrou milenkou i macechou poté, co nás naše biologická máti, Menza JU, kvůli fatálně rozladěným kytarám navždy vydědila. V Tvých národně kulturně památkových útrobách napáchali jsme toho dosti. Mnoho nocí prohráli, propili a prozpívali, s mnoha dívkami i mládenci špásovali, kapely mnohé zde hostili a zvukaře našeho, Káju drahého, zvukem svých kytar překližkových a cella drahocenného k šílenství dováděli. Loni 22. 2. jsi se nám za vše odměnila tím, žes nám našla naší zpěvačku Žížu, což Ti do Tvé smrti, tedy všech zbylých 48 dní, nezapomeneme.

Zažili jsme s Tebou nejeden Rituál a Proměnu, s Tvýma smutnýma očima mnohdy Rozmlouvání vedli a kapelnímu Gigolovi si psávala Horoskop. S prstem po souhvězdí a Průvanem v zádech jsme do Tvých stěn folk šířili, až z toho byl nejeden náš Kamarád naměkko. Těch Historek, co jsme Ti navynakládali, i Jantarovou komnatu jsme Ti otevřeli, aby sis skleničku s Napoleonem dát mohla. Byly to s tebou často Zázraky.

Bylas nám i dobrou kmotrou, když jsme na Tvých prknech, která znamenají sůl, Demáč pokřtili a Tvé stěny pak Prazdrojem skropili. Přijmi od nás proto dnešní smuteční hostinu, která se bude skládat ze tří chodů a zákusku v podobě mejdanu. Smutečních hostí jsme přizvali zástup celý, bys svého genia loci potěšila a chmurné myšlenky na 1. leden zahnala. Tvé trámy, které pamatují Shakespeara i Galilea, nechť jsou ti oporou, až se po Tvých schodech místo ovíněných hudebníků začnou prohánět trapně střízliví číšníci a číšnice.

Budiž ti po věky věků sůl nad zlato.

S úctou Tvá Bonsai č.3

V Českých Budějovicích, 13. listopadu 2010.