Měl jsem letos Mohelnici hodně „dovnitř“. Hodně myslel na Tebe. Navíc to bylo přesně 6 let, co jsme na Dostavníku vyhráli hlavní cenu a prožili naprosto neskutečný víkend. Vzpomínky jsou krásné i nasmutnělé, a tak jsem letos prostě jen byl. Bez plánů a sám. To zatracený vedro jsem zchladil na koupáku vedle areálu a pak už spěchal na zahájení s Vlajkou. Myslím, že by se Ti moc líbilo, jak festival začal. S kapelou Fukanec, které to hezky zpívá. A první, co zaznělo, byl jejich vícehlas bez nástrojů. Měl jsi pěkné vokály vždycky rád, tak líp to letos začít nemohlo.

 

Potkal jsem hodně milých lidí. Bylo hezký, když mě zastavila jedna dáma a řekla, že jí letos v programu chybí Bonsai. Dlouze jsme se objali s Jarkou Noskovou z Českého rozhlasu. Nejvíc času jsem strávil s Tomášem H., kterého na jaře hodně mrzelo, že nemohl na pohřeb. Svíčku jsem pak donesl do sadů. Světlo v tmách. Ani jsem v těch tmách moc nehrál. Komorní hraní se až po půlnoci narodilo u hlavní scény. Přišly Anežka i Anička. Báječný holky. Moc by se Ti líbily. Holky s hloubkou. Mají rády krásný texty, jsou skromný a mají zasněný oči plný folkobolu. S Tomášem jsme sešli po Španělských schodech, nahoru jsme Ti poslali kamelotí Smutek, dovzpomínky na všechny ztracený lásky pak Letní nocí s textem Franty Stralczynského.