Některé věci potřebují odstup. Emocí a promile bylo toho večera prostě příliš. Jako dostatečný čas na odležení se 164 dní jeví. A když 20 let, tak 20 (rozvitých) vět.

1. Guláš velkýho Michala byl famózní, chválila ho i zmlsaná 13letá Anička.

2. Tři violoncella – Peťa, členové České filharmonie a SOČR — zážitek druhu doživotních.

3. Potlesk po úvodních Časech, co se mění, nás rozsekal. A pak zas a zas. Byli jste boží.

4. Přišlo i pár těch, kteří pamatují první koncert v Menze JU. Jak říká Rambo Trautmanovi na konci třetího dílu: „Zestárli jsme, pane, ale jenom trochu.“

5. Kapelníkovi tekla krev. Jinak vše bez zranění.

6. Zuzčiny holčičky zpívají Pro snění stejně procítěně jako maminka.

7. Vločkova buchta byla tak žravá, že do zadních řad dorazil jen prázdný plech.

8. Hrát na sejšnu Františkovy písně pro rodinu Karla Stralczynského, dojetí na druhou.

9. Jirka T. dokonalý: pomohl nastěhovat i odnosit aparát i pípu, písní Tvý smutný oči rozplakal snad i barmanku, bubeníka hodil dom a z mejdanu si pamatuje (jako vždy) všechno.

10. Nejvzdálenější fanoušci dorazili z Ledohradu. Tvářili se spokojeně.

11. Z kazety s prvním koncertem v Menze šlo beze studu pustit jen vítací slovo. A ještě ne celé.

12. Zahráli jsme 32 písní. Rekord drží Zuzka, zpívala ve všech, druhé místo Vašek (31).

13. Nejméně toho po mejdanu naspali houslista Jan a kapelník. Jan usnul dřív. Nechrápal.

14. Peťa se smála do všech stran. Diplom jí dlužíme za excelovou tabulku i za dodání milé barmanky.

15. Basák Libor i bubeník Jan zahráli písně, které nikdy před tím nehráli. Oba skvěle.

16. Nepraskla ani jedna struna. Jägermeister se vypil všechen.

17. „Ten, když za to vezme, to je taková krása,“ shrnul fotograf cellohru Karla Stralczynského.

18. Dostali jsme kapelního maskota.

19. Komorní kvartet kvalitně kouzlil v Bárnyho sonátce pro tři cella a hoboj.

20. Dali jste nám, kamarádíčkové, dary. Děkujeme. Ještě jsme je nevypili.