Časy se mění aneb Basa, štrúdly a nafrčení kytaristi
(koncert s Jen tak tak ve Veselí nad Lužnicí, 11. února 2022)
Byla to jízda. Stane se jen málokdy, že kytaristé jsou po koncertě tak nafrčení, že hned v šatně vezmou nástroje a začnou jamovat. Navíc jsme dvakrát přidávali, sál plný a publikum parádně zpívající. Ještě navrch jsme dostali překvapivé pochoutky od fanoušků… a basa? Jako by se člověk vrátil domů. Lepší obnovenou premiéru s námi basák Michal Šimík zažít asi nemohl.
Přitom ten den nezačal nejlépe: v 8:45 napsala Peťa, že má nemocnou dcerku a zůstane doma. Tak jsme překopali program, ale těšili se pořád hodně: na prvních zkouškách nás Michal s basou pokaždé mile překvapil… Kolem páté odpolední jsme se nalodili do kapelního Seata a rozbalili krabičku slaných šneků, první to dárek od fanoušků. Mňam. Před kulturním domem ve Veselí nad Lužnicí přišel šok: nečekaně se objevil Pavel, manžel fanynky Zdeňky, v ruce obří krabici štrúdlů. Byly dokonalé, tak není divu, že půlku si pak Michal odvezl domů; očka mu svítila. Dali jsme mu ho rádi, protože domácí makronky jeho ženy, které dovezl, byly famózní.
Povítali jsme se s kapelou Jen tak tak, lehce zazkoušeli a další milé překvapení: přijelo pár fanoušků nejen z Budějovic, ale dokonce až z Brna (zdravíme Myšáka). Pak jsme koštovali místní chardonnay (v pořádku) a poslouchali, jak to hostitelům hraje. Lenka Semrádová Martinů zpívá čím dál líp a vůbec se zdá, že nová krev Jen tak takům svědčí. Kolem 19:00 jsme se nazvučili a symbolicky – vzhledem k Michalově obnovené premiéře – spustili, že Časy se mění.
Koncert byl parádní. Energie proudila, jak nám pak fanoušci psali ještě o půlnoci. Tak trochu jsme se vrátili do roku 2018: jiskřilo to hodně. Michal obsadil s basou stupínek nad náma a rozdával rytmus i úsměvy jako dřív. Moderním slovem by se řeklo, že má flow. Folkově lehce vulgárně, že má mrd. Zuzce to moc slušelo, Vločka si na koncert koupil nové kalhoty, Vašek testoval nové brýle, prostě výjimečný večer. Publikum zpívalo krásně, tak jsme rádi dali už bez aparatury dva přídavky. Na závěr pak Nezacházej slunce a pocit, že je to vono.
A pak se to stalo: ještě jsme ani neodnosili věci z pódia, když Vločka nahodil kytaru a s rozzářeným „Pojď si ještě zahrát“ směrem k Vaškovi rozjel jam session. Zuzka si s náma dala Ještě jedno kafe, velkej Michal seděl na combu a šťastně se tlemil. A když pak jeden jentaktačí fanoušek pronesl, že Zuzka je „Paní zpěvačka“, opravdu se nám nechtělo odjíždět. Byla to prostě jízda.
Jak to viděl basák Michal
„Moje už druhé „první“ vystoupení s kapelou Bonsai č.3. Byť bez violoncella, tak nadupaný koncert plný emocí a skvělého publika, které se snažilo zpívat, i když slova neznalo. Vynahradilo si to při dvou posledních písních, které jsme zahráli unplugged. Vřelý potlesk, který zazníval za každou odehranou písní, nám dával pocit, že má opravdu cenu dál hrát. Suprově jsem si to užil a těším se na příště.“
