O kapele

Kapela Bonsai č.3 hraje folk s violoncellem. Zčásti rozvíjí odkaz folkové Bonsaie z 80. let. V roce 2018 získala skupina hlavní cenu poroty na festivalu Mohelnický dostavník a ve finále festivalu Porta Cenu Českého rozhlasu. Kapela zatím vydala tři CD: Historka (2002), Z dlouhých poutí (2016) a Hořká letní noc (2023). Základním melodickým prvkem v hudbě je violoncello, kapela má ráda lehce poetické texty a baví ji hledat barevné čtyřhlasy.

Skupina vznikla na podzim roku 1998, založili ji studenti Jihočeské univerzity. Rozvíjí odkaz folkové Bonsaie, která v letech 1983 a 1984 získala Portu. Její poetické písně psali František Stralczynský a Tomáš Poláček. Trojka v názvu značí, že jsme třetí, kteří těmto písničkám vdechují život. Po rozpadu Bonsaie vystupoval totiž František Stralczynský pod názvem Spolek Bonsai s proměnlivou partou muzikantů. V repertoáru mírně převažují písně Bonsai, téměř polovinu již ale tvoří vlastní autorské písničky. V roce 2018 jsme získali hlavní cenu na největším českém FCT festivalu festivalu Mohelnický dostavník a Cenu Českého rozhlasu ve finále Porty. Při koronakrizi připravila kapela v letech 2020 a 2021 několik sérií hraní do oken pro seniory v jihočeských domovech pro seniory.

Máme za sebou účast na festivalech Prázdniny Telči, Zahrada, Mohelnický dostavník, Folková růže, Folkové prázdniny, Muzika aj. Koncerty pořádáme rádi na budějovickém náměstí, u spřátelených kapel a pak všude tam, kam nás poškrábaný kapelní Seat Alhambra doveze, kam kdo z nás dostopuje, vlakem se dokodrcá, autobusem dojede nebo dojde po svých. Je nám dobře leckde: na zámeckém i radničním nádvoří, v amfiteátru, v divadle, na náměstí, v čajovně, v kostele, v lázních i na chatě v lůně šumavském. Slávu českého folku občas šíříme rovněž v zahraničí, najmě jako pouliční muzikanti.

V roce 2020 připravila kapela jako podporu hudebníkům a kultuře po první vlně koronakrize festival Folková Dálava.

2023

Hlavní událost roku: dokončili jsme nové CD Hořká letní noc. Křest desky a oslava 25 let kapely na radničním nádvoří v Budějovicích byl překrásný a velkolepý večírek. Dojemný byl taky moravský křest CD na Mohelnickém Folk Festu. Po X letech jsme spustili nové internetové stránky. Od ledna do června jsme hráli jen ve čtyřech, protože Zuzka byla na zahraniční misi. Na pár koncertech nám proto pomohla bývalá zpěvačka Žíža. Zažili jsme nádherná hraní: na skautské svatbě ve Strmilově, jako trio ve Voznici nebo nocturno v Telči, kde jsme s Medvědem poprvé přivítali nové CD. Buřty jsme opekli na Tučínském špekáčku, kde si Peťa se Žížou koupily i slušivé kovbojské klobouky 🙂 Poprvé jsme hráli v Krušlově, Pluhově Žďáru, Voznici a v Nové Bystřici. Naše nová deska se držela 133 dní v hitparádě Radia Proglas, opustili jsme ji z 1. místa.

2022

Hlavní událost roku: začali jsme natáčet nové album. Velkou radostí bylo, že se do kapely vrátil basák Michal Šimík. Písnička Hořká letní noc se tři měsíce držela v hitparádě Country radia. Na jaře jsme uspořádali benefiční koncert pro Ukrajinu, vybralo se 8445 Kč. Zažili jsme několik nádherných koncertů: na festivalu Folk na Lichnici s Žížou, kde jsme vyprodali všechna dovezená cédéčka. Překrásné nocturno u rybníka na Prázdninách v Telči nebo historicky první koncert na nádvoří budějovické radnice. Plavbohraní na lodi do Purkarce se povedlo na druhý pokus skvěle, když původní termín „zrušila“ blesková povodeň. Poprvé jsme hráli v Ratibořicích a Mariánských Radčicích. Zuzka v prosinci odjela na půlroční vojenskou misi na Slovensko.

2021

Zažili jsme nejbláznivější koncert za 22 let: magické nocturno na ostrově na rybníce Svět, při festivalu Okolo Třeboně. Při koronakrizi jsme si náramně užili streamovaný koncert z táborského divadla. Jako nádech po lockdownu jsme nadšeně prožili festival Folkaliště: první festival ten rok v ČR, který si pořadatelé troufli uspořádat. Na Prázdninách v Telči za námi zůstala krásně prohraná noc u morového sloupu, kde třeba 20 dívčích hlasů zpívalo Písek. Poprvé v životě jsme si zahráli na lodi. Dál jsme hráli seniorům, lidem s postižením i dětem z dětských domovů, dojala nás reakce z domova seniorů v Bechyni: „Sestra mi volala nadšená jak o ježíšku. Říkala, že to bylo zatím to nejhezčí, co tam zažila.“ Báječný byl Mohelnický Folk Fest. A poprvé se náš basák podepisoval na dívčí poprsí!

2020

První rok koronakrize. Pro opuštěné seniory jsme připravili osm takzvaných Hraní do oken. Bylo to hodně dojemné. Na podporu kultury jsme v srpnu zorganizovali festival Folková Dálava, kde zahráli Devítka, Zdeněk Vřešťál, Mošny, Petr Baťa nebo Žofie Kabelková. Na jaře jsme vymysleli turné Pokojíčky, kdy jsme nejdřív jezdili hrát fanouškům domů, pak kvůli pandemii aspoň natáčeli videa. Na Prázdninách v Telči jsme zažili bizár: kvůli vládním covidoopatřením museli mít diváci venku na náměstí roušky. Poprvé jsme si zahráli na velkém festivalu Trampský širák. Cellistka Peťa se starala o miminko, místo ní s námi hostoval houslista Honza Drahorád. Prvně jsme koncertovali ve Zlivi nebo krkonošských Křížlicích.

2019

Nejlepší živě přenášený koncert, jaký jsme kdy měli. Na jaře v Českém rozhlase Olomouc. Najeli jsme 646 km, zahráli 20 písní, vrátili se ve 2:45 a prožili šok ze tří budějckých ultras, kteří nám tam dovezli lahev s věnováním. Na jaře opustil kapelu z rodinných důvodů basák Michal Šimík. Na Prázdninách v Telči jsme přibonsajili basáka Karla Kačera. Na Mohelnickém dostavníku jsme se jako loňští vítězové projeli kočárem. Druhý rok v řadě jsme prošli do finále Porty. V kavárně Měsíc ve dne jsme 27. března odehráli výjimečný Koncert na přání, kdy nám repertoár sestavili fanoušci. Bohužel se toho roku ztratila Putovní bonsai, bonus vymyšlený k CD Z dlouhých poutí. A hodně premiér: poprvé jsme hráli v Blansku, Dřítni, Holašovicích, Husinci, Kynšperku i rakouském Linci.

2018

Další hodně zlomový sudý rok v historii Bonsai č.3. Ten s osmnáctkou na konci přinesl hodně endorfinu. Na Portě v Řevnicích jsme získali Cenu Českého rozhlasu. Osudový byl největší folkový festival v ČR, Mohelnický dostavník: vyhráli jsme hlavní cenu poroty, vypili do dna stánek s jedním destilátem a někteří z nás brali srdce do dlaní. Nádhernou noc jsme prohráli na milém festivalu Tučínský špekáček, kde jsme potkali úžasnou partu lidí v čele s Ely. Symbolicky 17. listopadu jsme jako bývalá studentská kapela odehráli neskutečný výroční koncert k 20 letům kapely, se třemi violoncelly i bubeníkem. Poprvé jsme hráli na vodní nádrži (Týn), v Petině rodném Broumově i slavné pražské Balbínce. V Bechyni potkáváme 18. srpna zvukaře Jana Škorce, se kterým si padneme do noty a stává se z něj náš dvorní zvukař..

2017

Tři klíčové změny v sestavě: do kapely se po letech vrátila zpěvačka Zuzka. Na jaře přišel Michal Vločka Štrobl, s ním kytara i hoboj. Tvrdil, že písně nepíše. Z jeho první písně se stal kapelní hit… Na podzim se objevil basák Michal Šimík, prima parťák, hráč i skvělý kuchař. Na pražském dokřtu CD jsme poprvé zažili extázi ze 3 violoncell. Další mrazení přišlo, když s námi amfiteátr na Folkovém chvojení zpíval, že Opilý tulák bere srdce do dlaní. Poprvé jsme hráli v Kališti, Horní Plané a šumavských Hořicích. Poprvé si po koncertě koupil CD zvukař. Poprvé jsme zkoušeli v manželské ložnici. Petino cello prodělalo generální opravu. Jantarový komnaty byly v ročním TOP 20 na Proglasu. První rok cestovala po ČR Putovní Bonsai.

2016

První zásadní věc: začali jsme znovu hrát. Jako trio, kdy Vaška s Peťou doplnila zpěvačka a kytaristka Michaela Králová. Několikrát nás skvěle podpořil coby host kontrabasák Libor Kameník. Další zásadní věc: oslavili jsme 18. narozeniny, ke kterým jsme si nadělili CD Z dlouhých poutí. Zčásti deska navazuje na kapelu Bonsai, zčásti přináší naše písničky o městech (ne)šťastných lásek, rozmilovaných srdcích i o voňavých náladách z tónů. Plnoletost jsme si připomněli velkým koncertem (a návratem na místo činu) v Menze JU, jehož večírková část skončila po 7. hodině ranní. V Menze jsme zároveň pokřtili desku. Poprvé jsme tento rok hráli v Českých Velenicích, Hradci nad Moravicí i na Buskers festu.

2015

Kapelní pauza. Jedinou výjimkou byl koncert v Otakar aréně, kam přijel jako host Jirka a kde se v předpremiéře představila zpěvačka Míša Králová. S podzimem se začíná zvolna zkoušet a plánuje se návrat na koncertní kolbiště, jen je zatím nejasné, v jaké sestavě. Začínáme ve studiu Petra Michala dokončovat naše dobře uleželé nové CD…

2014

Kapela si naordinovala oddechový čas. Hráli jsme jen třikrát: na benefici pro prachatický hospic, se Zuzkou v Otakar aréně a poctilo nás, že jsme byli přizváni na křest dvojalba starých nahrávek Bonsaie, které vydalo nakladatelství Galén. Ve složení Peťa, Zuzka, Jirka a Vašek jsme dojeli do Prahy i na speciální zkoušku k Bílé nemoci, kde jsme potkali Zdeňka Hříbala, Jirku Podzimka, Áju Sukovou a další. Křtící večer v Malostranské besedě byl nezapomenutelný: Bonsai v několika proměnách včetně zpěvačky Evy Kulichové, jako hosté pánové z Nerez, Wabi Daněk i Jaromír Nohavica, který zahrál na Vaškovu kytaru. A na závěr Na skleničku s Napoleonem. Životní zážitek. Jirka se tento rok rozhodl pro život a srdce v Lucembursku.

2013

Rok jsme zahájili v hudební škole Yamaha velkou rozlučkou s Žížou a Tomášem. Zpívalo se do rána. Káru jsme pak tlačili ve třech (Peťa, Vašek a Jirka), jako trio jsme měli premiéru v Pardubicích a bylo to půvabné. Poprvé v historii jsme ten rok měli společný koncert s kapelou Jarret, poprvé jsme hráli při evangelické bohoslužbě. Jako hosté s námi na některých koncertech zpívaly Zuzka Březinová, Andrea Líkařová a Jana Sedláčková, jimž patří dík. Jirka si hodně užil obří pódium na festivalu Den v Budvaru, kde jsme hráli pro pár našich ultras a pro stovky prázdných pivních přepravek.

2012

Při pohledu do historie je to zjevné: sudé roky jsou pro Bonsai č.3 zlomové. Ten s dvanáctkou na konci přinesl tři klíčové body. Zjara jsme zvítězili na jihočeské Portě a zpívali pak plnému amfíku na finále v Řevnicích. Na podzim se rozhodli pro jiné hudební a životní cesty zpěvačka Živana Stupková a kontrabasista Tomáš Široký. A v zimě jsme začali po 10 letech natáčet nové plnotučné album. Ve vzpomínkách zůstává voňavé konopné pole u Slavonic, obchod roku z Telče, kde kytaristé vyměnili orezlou strunu G za dvě dobře chlazená piva, a také Folkové Chvojení, festival — zjevení, kde se společně zpívá do rána a kde se povedlo vzkřísit portovního ducha 80. let. Rok Hada vítáme jako trio…

2011

Pronikáme do TV: natáčí nás na koncertě v Českém rozhlase, díky čemuž nás objevuje překvapivě velké množství lidí. Dvakrát v rozmezí pěti měsíců koncertujeme v Otakar aréně neboli na budějovickém náměstí. Je to Zážitek, v srpnu pod zamilovanými lampami, v prosinci s punčem. V Uherském Hradišti nám dělá předskokana Vlasta Redl. V Telči získáváme prvního fanouška z Japonska. Zvuk kapely barvíme občasně harfou Terezy Stupkové. V Budějovicích nacházíme příjemný koncertní sálek v hudební škole Yamaha, kde mejdan trvá do ranních hodin. Zabodáváme praporky do dalších nových míst: Dačice, Horní Dubenky, Jablonné, Volyně… Rodí se nové písně a je jich tolik, že je ani nestíháme nazkoušet…

2010

Hlavní počin roku tvoří Demáč 2010, který vysíláme květnovým křtem do světa. Daří se i v soutěžích: přes Konkurs pronikáme do finále Zahrady, Nottingham boduje na Portě, pročež jedeme na finále do Ústí, a na Muzice v Hrádku nám připadne stříbro. Získáváme dva občasně stálé hosty, Terezu Stupkovou na klávesy a cellistu Pavla Barnáše. Mezi 30 koncerty zabodáváme praporky do řady nových míst: Borovany, Chelčice, Kamenice, Landštejn, Plasná, Střelice… V listopadu se mohutně loučíme se Solnicí, která končí. V Telči hrajeme 13. v pátek píseň 13. pátek. A Jupp nás konečně poučí, cože to hrajeme za žánr: pure folk.

2009

Naprosto zásadní datum tohoto roku má v sobě tři dvojky: 22. 2. Toho dne objevujeme v Solnici novou Zpěvačku Živanu. Tím zároveň zcela pohlcujeme duo z Dětské Porty Stupková – Toman. První koncert s námi Žíža hravě zvládá už dva měsíce poté. Těch poprvé je povícero: prvně navštěvujeme Petiny rodné Heřmánkovice za účelem kapelního tmelení. Prvně též exportujeme bonsajní folk do Německa a na Slovensko. V Telči rozvíjíme tradici prohraných nocí a prvně tam hrajeme, díky turistům, za eura. V září mizí Jiřík na roční Erasmus studium do francouzského Perpignanu, pročež dočasně vyrábíme kvartetí verze písní. Množí se vlastní pokusy. Zvuk nové sestavy zaznamenáváme koncem prosince na Demáč 2010 u Petra Michala.

2008

Tento rok lze shrnout jedním slovem: zpěvačka. Po 10 letech totiž z kapely 1. ledna odchází Zuzka. Loučíme se s ní v Trocnově, kde nostalgii rozháníme na trampolíně. Novou zpěvačku marně hledáme přes inzeráty, na festivalech, po známých i po barech. Na jaře opouští kapelu Martin, v červenci je naopak nalezen, proohněn a přibonsajen kontrabasák Tomáš Široký. Kapelní soustředění si bere na bedra Jirka a zvlčilé folkové smečce dává napospas krásné stavení v Kostelci, které kupodivu náporu odolává. Na podzim padne rozhodnutí, že začneme hrát a budeme doufat, že se Zpěvačka zjeví. První koncert po pauze 13. prosince v Solnici, kde poprvé zazní kapelníkova píseň Nottingham, vrcholí mejdanem do kuropění…

2007

V lednu se rozhodujeme zachytit aktuální zvuk souboru a natáčíme v budějovickém studiu Petra Michala demo Odzvonili ticho se čtyřmi písněmi. Začínáme opět víc hrát, jsme poctěni pozvánkou Nezmarů do síně Otakara Jeremiáše, užíváme si noční sejšny (jeden z nejhezčích na Trampské notě Padochov a několik prosejšnovaných nocí a uvítáných ranních sluncí v Telči…). Do mapy nových enkláv, kde se začaly pěstovat Bonsaie, jsme špendlíky připíchli k Bechyni, Letohradu, Milevsku a Padochovu. Na podzim nás však opouští Fófa (návrat na Moravu) a Jeník s basou (časové a rodinné důvody). A jsme zase čtyři, jako před 9 lety. Hledáme směr, kterým své tóny a hlasy dále ubírati…Zásadní datum: 8. prosince se zjevuje a vzápětí do kapely vstupuje Jirka Toman.

2006

První koncert nové sestavy: 11. 4. 2006 v Menze s Janem Matějem Rakem. Aby se kapelní omladina otrkala, vyrážíme na krajské kolo Porty ve Strakonicích a prožíváme tam jeden z nejkrásnějších jammů. Poprvé na festivalu Okolo Třeboně, poprvé (a naposled) na zábavě v Horní Vltavici, kde se o prostor dělíme se souborem Netolička a naše děvy čelí lačným vesničanům. Poprvé hrajeme na budějovickém náměstí, a to hned dvakrát v rozmezí pěti dnů: na Dni bez aut a oslavách MF DNES. Obnovujeme tradici kapelních soustředění, tentokrát víkend plný divů ve vsi jménem Zlámanec u Uherského Hradiště.

2005

Po návratu Zuzky z Anglie se kapela probouzí z klinického spánku a zaceluje rány. Místo Skřeta nastupuje Filip Soviš alias Fófa, snad ještě ukecanější, nicméně barvou hlasu svému předchůdci velmi blízký živel, učitel, beznadějný poděs. Kytary a navrch mandolíny se chápe Martin Střelec. Zvuk obohacuje bezpražcová baskytara Honzy Srbeného, zkušeného countrymana. Pilně se zkouší, dílem u Vaška doma, v suterénu jedné vily, u Honzy na chatě a u Martina v práci, do repertoáru se zvolna dostávají i smělé autorské pokusy Fófy s přispěním Vaška. Začínáme se opět rozhlížet po koncertním a festivalovém kolbišti.

2004

Zuzka opouští českou hroudu a na rok a půl au-paiří v Londýně. Skupina zkouší hrát bez ní, ale po jediném koncertě, v březnu v Menze, podléhá klinickému spánku. Jako první odchází zakládající člen, kytarista a zpěvák Honza Mauglí Přeslička, který zakládá veleúspěšné trio Epydemmye. Další člen, perkusista Tomáš Skřet Pasterný, jej zanedlouho následuje, po studiích a anabázi v Dublinu se vrací na rodnou Moravu. Zbytek kapely, ergo Vašek a Peťa, v onom zmrtvělém mezidobí občas zkouší, drnká, haleká a snaží se nezahálet ani nekrnět. Vznikají i nové aranže a kusy písní, například v zámecké zahradě na Kratochvíli pod dohledem pávů a spol.

2003

Na události zatím nejhojnější rok. Nejvíc koncertů (26). Jímá nás posvátná úcta, když vstupujeme na prkna Malostranské besedy. Hostujeme na derniéře starého Načasu, necháváme se opojit ovacemi při koncertě s Poupaty v jejich pardubickém domovském sále. Poprvé v Ústí nad Labem, rodném městě pana kapelníka. Natáčíme demo Proměna s Kájou Dřínkem a díky jeho aranžérským nápadům dosahujeme zatím marně kýženého zvuku. V září přichází rána: Mauglí se Zuzkou se rozcházejí, Zuzka plánuje odlet do Anglie. 10. 12. v Menze poslední koncert staré sestavy.

2002

Přelomový rok. Vydáváme první CD Historka, křtíme na podzim v narvané Menze za kmotření Jana Matěje Raka a Žofky menzovním čajem. Postupujeme na festivaly Zahrada a Folková růže. V květnu se rodí spolupráce se zvukařem Karlem Dřínkem, která trvá do roku 2016. Ten nás taktéž zachraňuje coby kytarista na prestižních Vánočních prázdninách v Telči, kam po nadměrné konzumaci kuřat a kořalky nedorážejí Zuzka s Mauglím. Dobýváme Brno, klub Leitnerka, díky kapele Onen svět.

2001

Druhá zásadní změna v sestavě: Kapelu v květnu opouští cellistka Milena a u smyčce ji střídá Peťa Dvořáková. Ani ne po měsíci zkoušení absolvuje ostrý křest v luhačovickém hotelu Ogar a následnou noční spářku. Stává se jedním z pilířů, či spíše pilířek souboru. Poprvé okoušíme atmosféru Konkursu Zahrady, v Jihlavě. Jedno z vůbec nejkrásnějších hraní, festival Muzika v Hrádku u Rokycan: na hlavní scéně, za deště, s výpadkem proudu, aplausem plného amfíku a nádherného zvuku Rendy Caise.

2000

První koncerty mimo Budějovice. V únoru křest ohněm v pražském nahrávacím studiu Bevox. Starají se o nás a řadou cenných rad jakož i kaskádou vtípků zaopatřují mistři zvukařští Petr Benesch a Aleš Tvrdek. Výsledkem několikadenního úsilí je demo s pěti písněmi, v jedné hostuje ornitolog, rocker a Vaškův spolubydlící z pokoje 709 na koleji K1 Honza Riegert. Rodí se dodnes trvající pouta s kapelou Načas a Žofkou Kabelkovou. Menza JU se stává domovskou scénou, za laskavého dohledu její šéfové paní Mouchové a šéfa koleje K1 Jiřího Pražáka. Dobyty festivaly Mohelnický dostavník a Folkové prázdniny. U bonga střídá Davida rodák z Třebíče, Tomáš Skřet Pasterný, a rodí se čtyřhlas. Adept na nejkurioznější hraní: festival Topolanský dvorek u Olomouce. Díky zavařenému motoru Škody 120 dojela kapela o dvě hodiny později, hrála pro několik mírně přiopitých účastníků country bálu a zpátky museli někteří stopem, neb termostat ne a ne poslouchat.

1999

První dva koncerty v Menze JU, o zvuk se starají nadšenci ze salesiánského střediska. První festival Náměšťská placka, tamtéž první pojeb od zvukaře (Neladí ti géčko!), poprvé na Prázdninách v Telči, láska na první dotek. Naplňuje se tajný kapelníkův sen, sestavu obohacuje viloloncello: pardubická rodačka Milena Janáčková, které, respektive jejíhož futrálu si Vašek všiml, když ubytovával studenty.

1998

Na VŠ kolejích v Č. Budějovicích zakládají kapelu Zuzka a Vašek. Bonga se ujímá David Hiner a kytary nejdříve Petr Zejda, kterého po třech měsících střídá Mauglí. První zkoušky na 7. patře koleje K1, první vystoupení pro studenty v TV místnosti koleje K3.

Romantický folk

O kapele

Zuzana
Králová

zpěv, flétna, kytara

Václav
Koblenc

kytara, flétna, zpěv

Petra
Štroblová

violoncello

Michal
Štrobl

kytara, hoboj, flétna, zpěv

Michal
Šimík

kontrabas, zpěv