Auto, Kulový blesk, neříkej hop, Non-stop
(Folkové prázdniny Náměšť nad Oslavou, Písek, 23. — 24. červenec 2009)
Kdo nezažil – neuvěří. Tento podtitul by mohl jednoduše vystihnout jedno povedené čtvrteční ráno u jedné nejmenované skupiny. Proč jsme to ale byli zase my?! Představte si, že jste členem nějaké folkové kapely… ráno se probudíte, těšíte se na odpoledne, kdy máte mít koncert v Náměšti nad Oslavou, na krásném festivalu, na který rádi vzpomínáte, protože jste tam zažili neuvěřitelné věci. Po snídani vám zazvoní telefon. Volá kapelník. Že prý se mu povedlo znepojízdnit auto tím, že ho trochu více než hodně otřel o auto jiné, když dovážel zpěvačku na místo kapelního srazu a nyní že bezmocně trčí kdesi u Kaplice. Řeknete si: „To nám ten den pěkně začíná!“ A začnete se hrozit toho, jak se vlastně do té Náměště dostanete. Naštěstí ještě skvělí kamarádi nevymřeli (díky, Míro), o ochotných rodičích a příbuzných nemluvě, a tak se nakonec spořádaně odjíždí na místo autem půjčeným od Jirkova tatínka. Hlavně, že jsme se včera potutelně smáli Epy de Myi, kterou auto zanechalo kdesi na dálnici, taktéž cestou do Náměště. Holt „Neříkej hop, dokud jsi nedojel“.
Ihned po příjezdu posloucháme zkazky o včerejším večeru (byl prý promočený a také nepříliš gastronomicky vyvedený – na dvou členech dvou skupin je evidentní, že ten párek asi skutečně nebyl zdravotně nezávadný), potkáváme staronové známé, Skřet dává instrukce a část kapely se zaposlouchává do dua HUSO. Vašek se jim chtě nechtě čas od času ocitá v ústech, když citují jednu jeho minulou zřejmě nelichotivou recenzi na jejich vystoupení. To zbytek si našel zábavu v podobě pruzení zvukaře a hraní hry na mobilu Epy de Lukáše. Ze hry se stává náměšťský bestseller, každý příchozí si zkouší jedno kolo se zázračnou Lukášovo mobilovou koulí a než jsme stačili vyhrát, byl čas odebrat se na podium.
Zvuková zkouška se odbyla v čekaně neklidném tlemícím se duchu, kdy se postupně všichni za mikrofony popadali. Poté dostal Skřet nápad, že bychom mohli uskutečnit malý průvod stanovým městečkem společně s nástroji a říci lidem písní, že nadešel čas koncertu. Tímto netypickým dramaturgickým tahem jsme dosáhli především toho, že sál se do našeho návratu na podium kompletně vyprázdnil. Neváhali jsme a začali hrát. Jirka na svém obvyklém místě naříkal, že když je v kapli, tak by mu nemuselo být takové vedro, ale nevšiml si jednoho okénka, kterým se vtíravé slunce křenilo pouze a jen na něj. Po dvou písních už na něm prakticky nebyla suchá nit. Navzdory vedru se hrálo skvěle, zvučilo to taky skvěle, čas od času se z pódia ozývaly výbuchy smíchu, když zrovna někdo stočil oko na Káju, který se za pultem činil nejen zvukařsky, ale i divadelně. Nakonec se nám podařilo vyprovokovat nejdříve Skřeta na Horoskop, poté i Mauglího na Proč si říkám, aby s námi zavzpomínali na jejich Bonsai časy. Nevšední zážitek z nevšedního uskupení podtrhl Kája tím, že poskytl Mauglímu tzv. mikrofonový náhubek, díky kterému Honza sklidil slušný potlesk. Ještě než jsme dali sbohem Náměšti, s vírou, že se za rok zase vrátíme, podařilo se Jirkovi, coby řidiči, svést řvanou výhružnou slovní přestřelku s Kájou z okýnek aut. Vítěze určil náhodný kolemjedoucí, který Kájovi dlouhým troubením naznačil, že je opravdu trouba, když nechává stát auto uprostřed silnice a vede debaty s jiným řidičem. Zkrátka se Náměšť vyvedla ve všech možných hodnotitelných aspektech.
Naše druhá štace o den později, vlastně už začala po příjezdu z Náměšti, kdy bylo potřeba sehnat jiné auto na cestu do Písku. Vašek se toho zhostil se vší vážností, takže večer už stálo auto před Jirkovým domem připravené na páteční akci velice podobnou akci Kulový blesk. Logisticky vysoce náročnou výpravu nesl na bedrech hlavní řidič Jirka, kterého po koncertě čekala dlouhá cesta. Ten se vydal postupně k Vaškovu bývání pro Živanu, se kterou nabral směr Písek hned poté, co poobědval skvělou kančí specialitu od Toma a Žíži (dodnes se neví, zda to maso bylo skutečně kančí). Po cestě stihli probrat to, jak mají vždycky problém si vzpomenout na začátky některých slok, že to první slovo vždycky naskočí až setinu vteřiny před začátkem zpěvu, a také to, že je strašně nepříjemné hrát na koncertě na vypůjčenou kytaru, na kterou nejste zvyklí.
Díky tomu, že Živana v Písku 4 roky studovala, trefili na místo napotřetí a jali se krátit si dlouhou chvíli házením talíře. Postupně dojížděli i ostatní – Peťula s Pavlem dovezli i jednoho fanouška, Vašek se dostavil sám autobusem z Horažďovic, do kterých se dostal po hladině Otavy. Bohužel jsme ho nevyhecovali, aby ze Sušice dojel až rovnou do Písku, i když by to pro něj bylo určitě snazší a víc by si vodu užil.
Krásné kamenné podium nás lákalo ke hraní, a když se postupně začalo hlediště v parku zaplňovat, bylo na čase začít. Zvukové zkoušky proběhly nadmíru dobře, takže jsme se převelice tetelili na vystoupení. Nejvíce minut strávených na ledě, tedy pardon, na pódiu ukořistila kupodivu Peťa, která s Pavlem zahájila tento večer mezi stromy. Hned z počátku si nebylo možné nevšimnout velice komunikativního diváka v první řadě, který se neustále snažil projevovat své pocity veřejně. Duo Kavka – Dvořáková se ale nenechalo vyvést z rovnováhy a předvedlo, co umí. Moc pěkně se to poslouchalo.
Po kratičké přestávce jsme k Petě na podium vyhópli my tři, tentokráte bez Toma, který v Krumlově fidlal nějaké jeho vážné věci. Peťa byla už pořádně rozehraná, takže jsme se jí snažili stačit. Živana zapěla jistou pasáž z Jemných poloh vskutku krásně a Jirka si po prvních písních začal libovat, jak se mu to pěkně hraje a zpívá. A to neměl dělat. Chvíli poté mu začal vypovídat službu jeho kytara. Prostě si postavila hlavu a chvíli hrála, chvíli zase ne. Zkusil si tedy půjčit Pavlovu kytaru, ale jak už s Živanou předtím probrali v autě, hrát na půjčenou kytaru na koncertě se prostě někdy nedá, tak zůstal u svojí trucující. A vydržela to bohužel celý koncert. Můžeme se tedy jen domnívat, kolik toho posluchači slyšeli ve dvou kytarách a co jen v jedné. Nebo jak by řekl jeden dříve uvedený zvukař: “A takovej to moh bejt krásnej večer!”
Druhá etapa dne začala koncem koncertu. Jirkův úkol zněl jasně. Odvézt všechny na místa určení. Vaška do vodáckého kempu u Horažďovic, Živanu na tábor do Novohradských hor, auto k Vaškovu baráku a sebe pak dopravit domů. Pomůcky: auto, žvýkačky, energetický nápoj Shock, odhodlání a povinnost být v půl šesté ráno na nádraží připraven k odjezdu na týdenní pobyt do Českého ráje. Na první zastávce jsme Vaška vyprovodili zpěvem, zvláště hitu Non-stop, přičemž na nás vodák Marek koukal jako na lidi s krví v alkoholu. Do Novohradek provázel auto obsahující Živanu a Jirku neustálý přívalový déšť, neviditelní chodci a rychlejedoucí kamiony. Přes všechny tyto překážky se podařilo splnit i druhý úkol a Živana v bezpečí spočinula na hájovně. Heslo večera Non-stop pak Jirka k ránu potvrdil tím, že po příjezdu domů kolem 3:00 místo dvouhodinového spánku raději seděl u počítače, aby byl ráno více fit.
