Dát naději, dát radost. Podruhé jsme zahráli lidem bez domova. Ten domov sv. Pavla chlapům připravil štědrovečerní večeři. Dostali i dárky. Tohle hraní vymyslela Peťa. Zatímco loni ji v den koncertu skolila choroba, letos se stihla vymarodit před hraním, a tak chlapům i za kapelu popřála. Největší potlesk měla Zuzčina písnička Běžecká, poprvé jsme zažili, že diváci nadšeně tleskali do rytmu. Na přání jsme zahráli Ho ho Watanay, Rosu na kolejích a Bílé Vánoce. A když Zuzka zpívala Mít rád bližního svého, oči se leskly. Vedoucí domu Petra Vohlídalová to řekla krásně: „Já ty chlapy znám jako lumpy a teď je vidím dojaté.“ Nenechme si ani v těchto těžkých dnech vzít radost a víru, že láska zvítězí nad nenávistí.