Jak jsme (to se)hráli s Bonsaí a jejími čísly
(koncert s kapelou Pavučina, AC klub Hradec Králové, 20. května 2009)
Na hraní do Hradce jsme odjížděli oblíbeným pavoučím systémem „kdo má čas“, který tentokrát zcela nečekaně na minutu klapnul… a to jsme ani moc neplánovali. 😉
Zatímco Bonsai už dopředu avizovala společnou studentskou spářku v (pro obě v podstatě studentské kapely zcela nepochopitelně téměř neznámem) prostředí vysokoškolského klubu, my jsme stále ještě tápali a netušili, jak mohou tušit, že jsme večírkoví fajnšmekři…
Ale jakmile se Bonsai sjela celá (jako ve správnou dobu a správném počtu lidí na správné místo), udělalo se nám jasno, zjistili jsme, že se vlastně známe (jak jinak, než z večírku) a že jsme velmi dobře vzájemně naladěni… aneb, jak pravila Káťa: „Jé, to jsou ti jediní, co nám zahráli Nerezy!“
V průběhu večera pak prokázali, že toho umí mnohem víc a opět nám, i skalním Fanpavoukům přišedším z (ne)dalekých měst a obcí potvrdili, že Pavučina skutečně není jediným přínosem světové hudbě. 😀
No a pak už byla řada na nás, abychom opět okusili muka veřejné produkce… Myš s Káťou se neustále navzájem nervózně uklidňovali, až jsme z toho my ostatní byli celí nesví…
Ale nakonec to všechno dopadlo více než dobře. Dá se říci, že to byl v podstatě nejlepší letošní pavoučí koncert. Hrálo i zpívalo se nám luxusně, hrstka statečných posluchačů usilovně tleskala a náš „bedňák“ (a tentokrát také prodavač) Honzík vše vtipně glosoval z první, druhé či třetí řady, ve snaze učinit hlediště plnějším. 😀 Přehráli jsme v podstatě celý repertoár a to i přesto, že některé písně bylo nutné před produkcí oprášit či vzkřísit… což v některých případech v podstatě hraničilo s reinkarnací!
Pavouci byli samé překvapení, kapelník řídil tempo tvrdou rukou, Káti makovičkovaly, pískaly a zpívaly jako o život a Libor nezapomněl pro ty, kdož přes náš zpěv nerozumí ani slovo textu písně, rozdat dobré rady, jak si vygooglovat naše webové stránky…
Úplně nakonec jsme dali ZRT, jež statečně tvoří nevyčerpatelnou studnici našich přídavků… a i ten s sebou přinesl nečekané překvapení. Libor se (zřejmě inspirován příjemným komorním prostředím) rozhodl vyzradit skutečný název písně ZRT, čímž překvapil hlavně nás, neboť jsme netušili, že si to vůbec pamatuje. 😀
No, každopádně koncertík se povedl, s Bonsají jsme si porovnali zpěvačky a posléze i nástrojářky… S basákem jsme si vyjasnili některá slabá místa z večírku a zjistili jsme, co všechno máme ještě společné a že nám to vlastně dohromady moc pěkně ladí.
Za všechno mohl hlavně náš milý zvukař Karel Toupal, neboť ten si na nás v Pardubicích počkal, pak si nás naložil, odvezl na místo, vyložil i s aparaturou, naprosto vymazleně nazvučil, no a pak společensky i jinak unavené zase odvezl zpět na místo určení… za což mu patří VELKÝ DÍK!!!
Také pan majitel klubu se o nás moc hezky staral, takže jsme si (i přes nevalný počet diváků) vytvořili velmi příjemnou atmosféru a prožili tak fajnový společný večer!
Vašek Koblenc (který mimochodem vystupuje na vzkazníku skupiny Bonsai č. 3 pod vábivou přezdívkou VK, která by mohla v některých milovnících nekonečných seriálů vyvolat mylnou domněnku, že je to chlapec Velmi Křehký) si pochvaloval hlavně pivo, prostředí a naši „vokální zeď“ a celkově se prý cítili v našich sítích fajně a pěkně.
Bonsai prý ještě po cestě domů dělala dobré skutky, neb se zcela nezištně ujala půlnočního stopaře… nad čímž zaplesalo především mé textařské já… PŮLNOČNÍ STOPAŘ, to by byla píseň!!!
Zapsala kapela Pavučina
