Jako živá voda
(Online koncert z táborského divadla, 26. únor 2021)
Jako živá voda. Rozzářené oči, mejdan v šatně ještě před začátkem. 1800 shlédnutí za víkend. Ten poslední únorový pátek jsme se cítili jako ve snu… a přitom to byl „jenom“ koncert a navíc bez diváků. Jenže koncert po 154 dnech. Emoce a euforie ze streamu v táborském divadle v nás zůstanou hodně dlouho.
Těšili jsme se náramně. Také zkoušeli náramně, z caput regni dorazil Honza s houslemi, z Třeboně Bárny s violoncellem. Ještě ke všemu za námi pak přijela úhlavní kamarádka, která na pumpě v Táboře koupila všem kávu s náručí nanuků.
Už když jsme nakládali do auta kytary, stojany a další vercajk, zdálo se, že někteří jsou v rauši. Pěkně to postihl Bárny, sotva jsme se nalodili: „Já už si ani nepamatuju, kdy jsem jel někam hrát.“ A to je, prosím, člen slovutného SOČRu. V novorenesančním sále nás očekával naprosto skvělý tým z divadla. Jako v bavlnce. A znovu: skoro extáze jen z toho, že si kytarista na pódiu – na pódiu! — zapojí ladičku… Zvuková i kamerová zkouška dávno skončila a my pořád hráli. Páni zvukaři byli trpěliví, usměvaví a my prostě hladoví po hraní na aparaturu.
V šatně to pokračovalo. První lahev vína padla překvapivě rychle. Hrálo se, zpívalo, zkoušelo, klábosilo, pilo. Vůkol se rozhostila nezřízená pohoda. Ta se potom přenesla i na jeviště. Těch 35 minut bylo tak málo! Dvě písně jsme škrtli, poslední nestihli, ale hráli jsme naplno a s energií, která snad k našim milým doletěla i přes všechny ty dráty, jedničky a nuly. Ten potlesk jsme si aspoň představovali. A totálně nás dojalo, když nám celý štáb dlouze zatleskal pár vteřin poté, co stream skončil.
David Peltán nám to celé krásně nafotil a pochvaly se rozjely. Paní ředitelka pravila, že se díky nám přenesla na Prázdniny v Telči. Záplavu reakcí z facebooku nám po cestě do BU předčítal Vločka a ještě několik dní chodily maily jako: „Koncert byl skvělý, celá naše rodina koukala a všichni vás chválili.“
Děkujeme, děkujeme, děkujeme! Jako živá voda.
PS: Bárny s námi na cello hostuje dlouhé roky. Poprvé se ale stalo, že druhý den zavolal a řekl: „Hele, já si to večer pustím, asi to bylo dobrý.“
PS 2 Pohled z lucemburského zahraničí
Jsem rád, když i přes všechna ta omezení, co mi momentálně brání jezdit pravidelně do Čech jako kdysi, se ke mně po internetu dostávají streamované koncerty. Tenhle byl obzvlášť vypečený, protože měl všechno, co typický živý bonsajácký koncert vždycky míval – staré fláky, nové fláky, úsměvy, pohodu, radost z hraní i pošťuchující komentáře na mou adresu. A jako bonus z něj teď doslova čišel hlad po hraní, muzice i sdílení emocí, které i přes ty jedničky a nuly fungovalo dokonale. Jen to bylo fakt až moc krátké… ale aspoň se o to víc těším na další, pokud možno osobní zážitek.
Exbonsajní Jirka
