Jalovec, Historka v podloubí a zázračná Telč
(Prázdniny v Telči, 2. srpna 2024)
Když na mejdanu hraje krásná holka vaší písničku. Když si na oslavu olympijského zlata zazpíváte s fanoušky Vysoký jalovec. Když po prohrané noci vítáte slunce. Když jsou Prázdniny v Telči.
To si dáte Na kopečku smažák a kratičká cesta na náměstí trvá půlhodiny. Těch vítání. Těch úsměvů. Těch objetí! Přijdete na štáb a směje se na vás Ondra Kolář i mladí pořadatelé. Doufáte, že někde seženete starší festivalový kelímek, který vám někdo ukradl. „Nemáme,“ slyšíte u stánku s merchem. „Nemáme,“ slyšíte v kozlovně. A pak. Jedna milá paní jde právě tento kelímek vrátit. Prostě zázraky v Telči na počkání. Jste lehce dojatí.
První kafe na scéně u lodiček, kde budete mít pod krásným stromem na hrázi rybníka noční koncert. A už přichází kamarádka Zdeňka. Rozzářená. A jako dar vám podává dva malované kamínky. Jako těžítka pod seznam písní. Nečekaně se objeví úžasná Anežka. Zamířila do Telče na otočku. Za vámi. Sice říká, že highlight dne byl Petr Ovsenák (zpíval krásně), ale když ji v noci doprovázíte směr kemp, říká: „Je skvělý, jak jste čím dál lepší.“ Jste trochu víc dojatí.
Zvukaři Matěj a Martin jsou tu včas a těší se. Basák vám převeze věci až na místo činu a ještě pozve na kafe. Že pak jiné kafe rozlije a svede to na vás, mu odpustíte 🙂 Pak velké vítání, když dorazí zbytek kapely. Zuzce je zima. Tak dodržíte tradici posledních let, otevřete lahev merlotu a kapelní dámy jsou spokojené. A protože Telč je kouzelná, krátce před koncertem se ztiší vítr a je příjemná letní noc. A to ještě nevíte, že ráno budete hooodně dojatí.
Vločka hraje svou novou písničku Útěky. Navíc po 8 letech v obnovené premiéře píseň První dáma. Když zjistíte, že Kateřina Siniaková a Tomáš Macháč mají tenisové zlato, spontánně si s krásně zaplněným hledištěm dáte Vysoký jalovec. Jana, která zpívávala s Františkem Stralczynským, si s vámi střihne Jantarový komnaty. Když se podíváte do kavárničky ve svahu, zpívá i mladá barmanka Kája. Hned po hraní vám přijde fotka a sms: „Fakt krásný koncert, dík.“ Jste víc než trochu dojatí.
Tahle noc je horká i hořká, protože s sebou máte jägermajstra. V podloubí po půlnoci zpíváte a dělíte se o písně, o kořalky, o papirosky. Když se zdá, že kolem 4h ranní se bude končit, přijdou dvě holky. Jedna si půjčí vaší kytaru… a vy zažíváte hudební orgasmus. Zpívá písně od Corpus Delicti, a když za svítání zahraje bonsajní Historku (aniž by věděla, že jste z Bonsaie), jste hodně dojatí. Doživotní festivalová miss, jak jsme kdysi Prázdniny v Telči přejmenovali, nás dokáže i po letech překvapit. A dojmout.
Druhý den po poledni si přejete s podobně nevyspanými Dobré ráno. Milá dívka, která spí ve stejné sokolovně jako vy, říká, že „nocturno bylo moc hezký.“ Tahle věta funguje líp než kafe. Šéf festivalu Medvěd plete na hrázi rybníka košíky. Povídáte si s ním o tomhle městě (ne)šťastných lásek, o Prodané nevěstě, o nočních múzách z podloubí… a je vám prostě hezky. Tak DÍKY, Medvěde, že ty hudební košíky v Telči tak krásně pleteš už 42 let.
PS: Festivalový tištěný zpravodaj se ptá, jestli nám ještě slouží kapelní Seat Alhambra. Slouží, má nové dveře a do Telče jezdí poslepu a moc rád.
