Jelínek, DJ Koupačka a zlomená mužská srdce
((Prázdniny v Telči 2018)
Sedli jsme na chodník, zaklonili hlavy, otevřeli nápoj… a začali hrát. Tak se spustila 3. srpna první prohraná telčská noc, po ní přišla druhá. Když říkáme, že Telč je kapelní miss mezi festivaly, tak je třeba zmínit, že členové kapely tam letos strávili čtyři noci a mnoho hodin prohráli. Játra přežila, čtyři struny na kytarách nikoli. Zlomili jsme dvě mužská srdce, na což jsme patřičně pyšní.
Rozpálená Kocouří scéna nás přivítala po 15. hodině, s ní srdečně pořadatelé v čele s Matějem a Colombem. Krátce jsme se rozehráli v pořadatelské kuchyňce, kde mistr basu poprvé slyšel novou Vločkovu píseň a kde děvčata s chutí otestovala místní mojita. Lebedila si (děvčata). Souboj folk s violoncellem vs. vedro k padnutí dopadl nerozhodně. Diváci si nakonec — pařáku navzdory — bonsajní pure folk místy i pobrukovali, největší sukces měla ze seriozních písní premiéra Hořké letní noci, napsané a prožité Vločkou. Zaplať folkový Pan Bů za rozprašovač vody vedle pódia. Pro CD si po koncertě přišla i anglicky mluvící dáma, tak jsme zas v Telči rozšířili věhlas českého folku i do valutové ciziny.
Tři pětiny souboru pospíchaly po hraní domů, tak jsme stihli s děvčaty jen pizzu, kterou dochroupala v basistově voze, jenž s sebou do města šťastných lásek přivezl rodinku. Kytarová sekce dobloumala k památnému stromu u rybníka za branou, kde jsme měli v roce 1999 první nocturno. Tentokrát se zde zhmotnil duch starých Prázdnin v Telči: na kamenné hrázi seděla asi desetičlenná parta s kytarami, houslemi, zvučnými hlasy a hrála jak o život. Přidali jsme se k početné grupě, která jim dělala publikum, a při tom stihli probrat vše podstatné (ženy, ženy, ženy). Když jsme se po hodině rozhodli, že by stálo za to slyšet Hradišťan, došli jsme jen k bráně na nádvoří… za kterou jsme potkali Mauglího s robětem. Hradišťan dělal z dálky našemu družnému hovoru příjemnou kulisu a že dohrál, zjistili jsme, až když se kolem nás začaly valit davy ven.
Nastal čas zkusit, co ty dráty v krku vydrží. První prohranou noc jsme zahájili stylově epydemyckým Kdo by zůstal, a když jsme ji dohráli, zeptal se pán, zda máme na skladě ještě něco takového, že v téhle písni hraje pěkně na basu Lucinka a že by si možná došel pro basu. Došel. Na kontrabas válel krásně a my to brali od starých kotlíkáren až po Mňágu, a když se přidal Klokan z Hlubokého nedorozumění, zabrousili jsme i ke Corpus Delicti. Pan basista jevil se býti spokojeným. Protože jsme se zodpovědně předzásobili vínem, slivovicí a dalšími chlazenými nápoji, někteří z nás hráli trochu méně, ale aktivní skaut z našich řad reprezentoval důstojně. Spát se šlo kolem šesté ranní… teda asi: zdálo se, že svítá, ale slivovice klame.
Tempo sobotního dne určili DJ Koupačka a DJ Vyčpívka. Dlouhá polední snídaně, dlouhé mokré zevlení v blízkém lomu, kde kapelník dlouho váhal se skokem (skočil) a kde jsme vzpomínali, jak se loni koupala i Peťula. Dlouhá odpolední pizza a poklidný přejezd voňavými lesy do Slavonic na festival. Tam film 8 hlav šílenství o ruské básnířce, potom skvělý koncert Anety Langerové, mezitím dlouhé kafe a krátký klábos s milými novinářkami Alenkou a Pavlou. Pak druhá prohraná noc a druhé zlomené mužské srdce, které nám nejdřív děkovalo za písničku od Marien a kolem 3:00 nás šokovalo slovy: „Tak zahrajte toho Napoleona, vždyť je to pěkná píseň“… Zahráli. Je pěkná. Někteří šli spát ještě za tmy, mladší počkali na svítání. Spalo se na intru, spalo se tam tradičně dobře.
Neděle je za mlhou hustou tak… Je jisté, že odpoledne jsme bez šrámů navrátili Michalovi jeho kontrabas, který jsme v Telči střežili a opečovávali. Někde jsme se nejspíš koupali, někdo řídil… Kdosi pravil, že jsme asi v Telči řádili jak černá ruka. Je to pustá pomluva! Poučení?
- Doporučujeme si v Telči nadvandrovat Vanov pěknou ves a dojet do blízkého lomu.
- Nedoporučujeme konzumovat Jelínkovo zboží v množství větším než malém.
- Doporučujeme snídani v cukrárně Celerin a zonku z Kozlovny.
- A hlavně: když nemáte strunu G, natáhněte H.
