Tož jest za námi víkend vskutku betelně prohraný. Ve Strakonicích, kde se o nás báječně staral velmi milý čajmistr Simon, si Peťula zahrála vyjma jiného na kahan a vařečku, nad hlavou nám zářil lampion a z jednoho duetu jsme znouzectnostně stvořili monet. Abyste si mohli udělat obrázek, tedy spíše 3 obrázky, koukněte na fotky. Pak jsme přejeli do Písku, kam nás nalákal Mauglí a spol. V tamní divadelní kavárně jsme při sejšnu bluegrassové standardy kořenili bluesovými postupy, Peťula a houslista Pavel vystřihli osobité sólo do jedné z perel české country, kapelník si liboval, jak se mu po vínku pěkně pěje, na baru jsme kromě rozličných metax a plachetniček přijali i pozvání na jednu chatu a těsně před odjezdem (cca 3.00) stihl Jiřík na přání jedné z pohledných dam ještě rozHejnit včely. Přestože někteří z nás spali jen 4 hodiny a jedna potom další 4 hodiny nahrávala, zvládli jsme ještě v nedělním večeru tříhodinovou zkoušku. Za odměnu jsme se pak na kolejním Káčku dozvěděli, že píseň Proč si říkám se dožila své punkové úpravy. Jak řekl kamarád Vojta, klasická punková sestava: kytara a heligonka. A hlásíme dopravní rekord: do felicie jsme se vmáčkli se třemi kytarami, cellem, bongem, kontrabasem a dvěma flétnami.