Jen co jsme klesli do Hifáče, hned jsme zjistili, jak Báječný je pocit po vítězství. Náramně milé AG Flečí přivítání z reprobeden nám nachystal místní šéfík Milhaus. Kapelník zkoušel, jestli lze rozbitý kapodastr vyspravit za pomocí nitě, čepičky od cykloventilku a basistových rukou. Nelze. Žofce to v modré moc slušelo, ještě líp zpívalo, zahrála i na kalimbu a kapelníka přivedla do úzkých, když ho svým typicky bezprostředním stylem vyzvala, ať si jednu písničku zabrnká s ní. Jinak hadačský a plzeňský fanklub tleskaly přiměřeně honorářům, v kotlíkářském okénku jsme poprvé do světa vypustili Optimistickou a První dámu jsme na dálku poslali do kinokavárny Kotva. Náš výstup se téměř plynule překulil v sejšn, kdy se u kontrabasu vystřídali skoro všichni a jenž měl dva vrcholy: Tomáš bravurně provedl Vltavu a Žofka u basy nesmírně procítěně přednesla známý hit Pod dubem, za dubem. Při nočně-ranní cestě zpátky omladina ve voze řešila erotický podtext slov Přišel za ní Pepíček, pošlapal jí košíček. Tak to jezdívá.
PS: Fotky vystavíme, jen co nám je Irča pošle:)

PPS (5.3.): Fotky visí.