G. To byla v pátek naše poslední nota v Poslední notě. Šéf této táborské klubohospůdky nás přivítal slovy “Kluci a holky, je to vaše,” kteréžto oslovení potěšilo hlavně třicátníky. Po cestě z Budějovic perlila hlavně Peťula, která mluvila o smrti a umírání, aby to co chvíli proložila komentářem typu: Mondeo. Nový (jde o jakousi zvláštní hru).

Poslední nota je sice, pravda, spíše rockový prostor, ale ticho při pizzicatech cella v Zázracích svědčí o tom, že ani náš “čistý folk” se na takovém místě neztratí. Hrálo se nám docela dobře, většina lidí poslouchala a usmívala se na nás (výslovný dík směřujeme ke stolu úplně vlevo), jen pár jedinců dalo přednost konzumaci a hovorům. Skončili jsme stylově koledou, neb těžko na cvičišti a hlavně: už jen 35 týdnů zbývá do Vánoc. V pauze, než se zadrátovali Za sluncem, jsme oprášili model ze Strassenmusik a nechali kolovat klobouk na dobrovolné vlezné s komentářem, ať nás publikum ohodnotí. Prázdný se nám nevrátil. Za sluncem to šlape a Hanka, jak prohlásil kamarád filmový intelektuál, má charisma. Dík patří Luboši Kocourkovi za zvukovou asistenci, Katce za pozvání a kapelník děkuje Tomášovi za maté. Tak, Táborští, za měsíc na Country koktejlu dovi.

PS: Jen, když jsme dojeli dom, zkonstatovali jsme (včetně kuřáků), že jsme poněkud vyuzeni. Šlo o takzvané uzení teplým kouřem, kdy se maso udí při teplotě 30–60 °C po dobu několika hodin. Příště s sebou bereme šunku od kmotry lišky.