Romantický folk

hudba od srdce k srdci

Mohelnická magie, vločky a dvě hodinky spánku

(Mohelnický Folk Fest, 1. září 2023)

12. 11. 2023 

Mohelnice je magická. Nesmíš se dojmout. A opít, říkal jsem si, když jsme se chystali na Mohelničák. Těšili jsme se, protože jsme tam měli moravský křest CD Hořká letní noc. A mohelnické kouzlo nás zase zmámilo. Prožili jsme krásný koncert, v ohni spálili dřevo vlastní i kradené a dojatý se zdál i Karel Stralczynský. Navíc Vločka na narozeniny, které na Mohelnickém Folk Festu prožil, asi dlouho nezapomene. Jak napsala jedna fanynka: „Děkujeme za koncert i hraní u ohně, obojí bylo boží.“

Ačkoli jsme jeli z Budějovic několika auty, neb jsme vezli děti i fanynky, jako zázrakem jsme k chatce číslo 45 dorazili ve stejný čas. Padli jsme do mdlob, když se objevila asi desítka skautů z Budějovic, kteří nás přijeli na Mohelničák podpořit. Navíc přivezli Napoleona. Na stole již stála lahev jägermeistra, tak jsme si s radostí připili. To nás příjemně naladilo a za chvíli jsme již v chatce začali zkoušet. Přišel i Laco, který nám nafoukal na CD harmoniky a pozvání na moravský křest desky přijal se slovy „Bude mi ctí.“

Křtící koncert byl báječný. Začali jsme rovnou Hořkou letní nocí, titulní písničkou z nové desky. Laco čaroval na harmoniku, lidé nadšení. Do nebe jsme Františku Stralczynskému, Jiřímu Černému a dalším poslali písničku Tvář, jejíž vyznění umocnil mistr osvětlovač. Jako kmotři pokřtili CD Karel Stralczynský a šéf Mohelnického Folk Festu Honza Štaigl, polili ho vínem i jägrem. Desku vhozenou do publika chytil náš kamarád Dan z Chořelic, který nám tam posledně poskytl přístřeší. Na závěr jsme pozvali diváky Na skleničku s Napoleonem. Zazpíval si ji s námi i kamarád Tomáš Hrubý, Vločka to na hoboj zahrál nádherně. Zdenička s Dančou hlídaly malou Šárku, ale zároveň stihly vytáhnout transparent Sestřičky z interny milují Bonsai. Vtipné transparenty přivezli i skauti, prostě jsme si chvíli připadali jak hvězdy. Některá CD jsme pak u stánku s merchem vyprodali…

Dojímací chvíle jsme si prodloužili ještě před chatkou. Peťa musela se Šárinkou jet zpátky na jih, tak jsem se opřel o kapotu jednoho z kapelních aut a Zuzka na přání zazpívala Mít rád bližního svého. To posvátné hrobové ticho po písni bych vám přál slyšet. Když jsme se rozloučili s holkama, zavelel kdosi: „A jdeme na oheň!“

Jako správní kotlíkáři jsme si dovezli z Budějovic na oheň vlastní dříví. Když jsme byli v Mohelnici naposled, nebylo totiž nad ránem již čím topit. Hodilo se. Během noci se kolem nás vytvořil pěkný hrozen lidí a někteří nosili i dříví. Hráli jsme s Vločkou, velkým Míšou, s Rákosem, Merlinem a dalšími kluky od skautů, přidal se i Laco. Jen v pauzách mezi písněmi co chvíli někdo vstal, zamířil k Vločkovi s pytlíkem vloček a přál mu k narozkám. To bylo tak: budějovičtí skauti koupili 86 pytlíků ovesných vloček a v Mohelnici ukecali desítky lidí včetně šéfa festivalu, aby je Vločkovi předali. Ještě že velkej Míša má velké auto… Ohňohraní se protáhlo do svítání. Přisedl i první kytarista Bonsaie Honza Přeslička, se kterým jsme si zahráli i písničku První dáma.

K ránu dvě hodinky spánku, někdo v chatce, někdo ve stanu. Když jsme šli pro první kávu, potkali jsme Dušana Vainera z The Folks. „To byla energie,“ zhodnotil náš křest. Lepší pochvalu jsme asi dostat nemohli.

Mohelnice byla magická. Dojal jsem se. Aligátorovi, který založil Mohelnický dostavník a nemohl letos přijít jako kmotr CD, jsme desku poslali. A děkujeme, že jsme se mohli kdysi nakazit mohelnickým bacilem. Tenhle bacil totiž léčí. Jak řekla kamarádka: Mohelnice je rájem těch, kdo jsou vyhnaní z ráje.

(zapsal kapelník, podzim 2023)

Jak to viděl Vločka

Mohelnice milá a prohraná do noci, ostatně jako vždy. Skautští fanoušci nás opět mile překvapili návštěvou. Koncert magický, deska pokřtěna mohelnickou pálenkou (čti jägermeister). Mužská sekce pak byla vděčná drahým polovičkám, že mohla zůstat a velkolepě jamovat. Vločka oslavil narozeniny – během večera se za ním postupně šoural jeden neznámý gratulant za druhým, aby mu předal balení jeho ovesných jmenovkyň. Cifra balení se zastavila na čísle 86. Od té doby ho autoři vtípku zastavují na ulicích a pokoutně mu nabízejí nejrůznější ovesné recepty…

Přejít nahoru