Michal Šimík
kontrabas, zpěv
Majitel 30 kytar, zvukové aparatury, skaut, vařič výtečných burgerů, milovník medového Jacka a neúnavný basista s hlasem jako zvon Bumerin. Bonsai ho draftovala poté, co kytarista a fotograf David Peltán po otázce, jestli nezná basáka, jasným hlasem pravil: „Michal za to umí vzít.“
Začalo to kytarou, s níž poprvé zapózoval jako tříletý. V 11 letech vyhrál na táboře pěveckou soutěž, další školní rok dostal z hudební výchovy čtyřku. V 16 letech si všiml, že na kytaru jdou balit holky. Je samouk, akordy se učil podle zpěvníku Já, písnička. Pomohlo to, na brnkání sbalil svou milou Zuzku. Když mu na dovolené v Řecku řekl Jim z Nezmarů, že má pěkný hlas, bylo jednou provždy o hudebním bacilu rozhodnuto. Na basu hraje od roku 2005, učil se podle basáků kapel Vabank Unit a Děda Mládek Illegal Band. Jeho první baskytarou byla Jolana, dnes zavěšená na čestném místě v jeho hospodě. Hraje na tříčtvrteční kontrabas, jejž získal z táborského orchestru.
Jeho první kapelou byla Treska, druhou Vodopád. Seznam skupin na jeho kontě – začasté měl dvě naráz, protože „lidé po mně chtěli různé písně“ — je úctyhodný: Greto, KMČ, Když už, tak už, Kocábka, Kokarda, Kontušovka, Medovej Jack, Není co řešit, Nic těžkýho, Sandmans, Sebranka, Žíznivej Slim (řazeno abecedně). Většinu z nich založil. Za největší úspěchy považuje koncert ke 20 letům Kocábky a druhé místo na jihočeském kole Porty s Žíznivým Slimem. Má za sebou několik set koncertů. „Jsem převážně hospodský hráč, ale na pódiu mě to taky baví,“ říká.
V Pelhřimově se vyučil kuchařem a číšníkem. Začal jako vrchní číšník v táborské restauraci Sagrada. Pracoval i jako hlavní skladník, teď provozuje hospodu U Třech kytar Anděl v Plané nad Lužnicí, kde dělá i luxusní burgery, na které rádi chodí i držitelé cen Firma roku. Vaří rád. Oblíbené jídlo? „Maso.“ Nejlepší pokrm, jaký kdy jedl, byly lívance se špenátem, slaninou a zastřeným vejcem od jeho Zuzanky. Ta dělá i náramné makronky…
Jako kluk chodil do skautu, jezdil na indiánské tábory, provandroval Posázaví. V Bonsai č.3 hrál nejdřív od podzimu 2017 do jara 2019. V koronakrizi občas přijel na naše hraní pro seniory, kam jim vozil výtečné vdolky, občas kapelu zvučil, občas si zahrál jako host. Jako nalezený ztracený syn se do Bonsaie vrátil začátkem roku 2022. Zvláštní znamení: šátek na hlavě a na něm sluneční brýle.
