Michal Štrobl
kytara, hoboj, flétna, zpěv
Skaut tělem i duší, vodák a nadšený muzikant, který neodmítne pozvání na žádný sejšn. Ostatně do kapely přišel díky hudebnímu mejdanu po oslavě 18 let Bonsaie, na němž vydržel déle než někteří členové skupiny… Jeho hudební kořeny jsou košaté: pradědeček první klarinetista u dechovky Babouci, prababička zpívala alt ve sboru Jihočeského divadla. Když si jako malý hrával na houpacím koni, zpívala mu árii z Rusalky Čury, mury, fuk; hitovkou jeho dětství bylo LP Pavarottiho. Táta působil v 80. letech jako basák jihočeské kapely Korzo.
Michal sám začal v 9. třídě s hobojem, s kytarou kamarádí od 16 let. Byla to španělka slepená ze dvou kusů, protože spolužák se mu o ni omylem opřel nohou. Další kytaru dostal výměnou za lahev vína. K folku se dostal v osadě U 17 stehen na břehu Malše, která leží naproti T.O. Zlatá lebka pod zříceninou hradu Pořešín. Tam ho jednoho večera okouzlily ryvolovky, písně Kapitána Kida a další staré trampské songy. Naplno tak zahořel láskou k žánrům FCT, kterou v něm zasela maminka, jež jezdívala na vandry i na Portu. Kdyby si mohl vzít na pustý ostrov jediné LP, zabalil by Zvláštní znamení touha od Hoboes…
Od roku 2006 je skautem. Skautingem žije: vede 15. oddíl, jehož vedení dostal jako dárek k 18. narozeninám. Zadarmo dělá i výchovného zpravodaje 4. střediska v Českých Budějovicích s názvem Vavéha. Funkce je něco jako provozní i ideový manažer a ombudsman v jednom. Klubovna jeho Patnáctky se stala vítanou novou zkušebnou Bonsaie, v níž zájemcům ochotně vaří kávy i čaje, sem tam přinese i vlastnoručně upečený pamlsek. Do bonsajních písní vnáší kromě parádního hoboje a několika kytar ještě drobný popový rozměr, který jim rozhodně neškodí.
Rád kramaří, chová slabost pro staré věci. Vlastní hrací stroj z roku 1860 i důstojnickou šavli z první republiky. Na dlouhých kapelních jízdách zpaměti recituje scénky dvojice Šimek + Grossmann, ochotně je i předčítá hlasem takřka nerozeznatelným od klasiků.
