Jan Drahorád
housle
Jediný z bonsajního kruhu, jehož zvuková stopa je i na nahrávce Michala Davida. Divadelní improvizátor, znalec piv, pro fanynky ten usměvavý „s krásnýma očima.“ Na housle začal hrát v první třídě, podle pamětníků se mu líbily. „Paní učitelka prohlásila, že jsem schopný se na ně naučit, protože jsem poslepu rozpoznal zvuk klíčů a kolik tónů zaznívá na klavír,“ vzpomíná Honza.
Prvních roky se mu moc cvičit nechtělo a asi trápil rodiče. Zlomilo se to, když mu bylo 12 let a jako nejmladší účastník odjel na Letní orchestr mladých do Rychnova nad Kněžnou. Hrál s amatérskými muzikanty do 26 let, vedl je profi dirigent. „Zkazili mne tam jako dítě, ale naučili velké lásce k hudbě. Rád jsem od dětství poslouchal barokní skladatele, novější jsou už hodně moderní,“ říká.
Hudbu má v genech. Dědeček i prapradědeček hrávali na housle. Děda přestal po chemickém experimentu, který mu utrhl čtyři prsty na levé ruce. Bratr se učil na trubku a cello, sestra na příčnou flétnu a akordeon. Poprvé zaplaceno dostal zřejmě za Rybovu mši vánoční, přesně si pamatuje honorář za nahrávání muzikálu Kleopatra s Michalem Davidem: 300 korun a oběd v Rudolfinu. Natáčelo se 11. září 2001…
Je členem pražské kapely Šílený Fridrich, hrával i v menších orchestrálních a komorních seskupeních. S Bonsai č.3 si poprvé zahostoval v Otakar aréně 2018, dozdobil i výroční koncert k 20 letům. Nejradši s námi hraje Jantarový komnaty.
Když má volno, kterého moc nemá, míří do přírody nebo na umělou stěnu, kde se snaží překonat své obavy. „Dobré je také posezení u kafe po laser game, ale to se moc často nestane.“ Je členem pražské divadelní improvizační skupiny KIŠ. Zvláštní znamení: Když zpívá Písek od Nezmarů, dojímají se i otrlá srdce.
