Stalo se v sobotu kolem 15.30. Z jednoho budějovického domu v centru vyšla postava s divným pohledem: neurčitý, jako by zkouřený úsměv na tváři, klátivá chůze a baťoh se čtyřmi plackami. Na nich 11:36 minut tónů a slov. Bol to pan kapelník. Kráčel domů s novým demáčem. Žíža, naše grafička a zpěvačka v jednom, k tomu již hbitě stvořila obalení, které jí zbytek ansáblu pochválil, k jejímu mírnému překvapení. Tak si zatím prohlédněte aspoň zadní část bookletu. Zvuk bude následovat v době dohledné, stejně jako peprná reportáž z natáčení. Bonsajní Merci patří mistrům zvukařským Petrovi a Kájovi, a taky všem svatým i světicím.