Tři zpěvačky, pánský dvojhlas a jedna láhev rumu
(Bonsajní léto 2013)
Létem jsme se prohráli v různých podobách. Sezonu jsme zahájili na Folkové růži, jako trio. Koncert na druhém zámeckém nádvoří přinesl několik jedinečností. Předně jsme si jako zpěvačku pozvali Míru Ošance, se kterým jsme zahráli Song lodního kuchaře. Kdysi jsme tuhle písničku od jeho kapely A hosté nastudovali před koncertem, který Míra pořádal, a tak se nám zalíbila, že slogan Tak mi nalej, ještě jednu si dám zpíváme dodnes. Dále jsme splnili jeden dávný slib. V publiku seděl Honza Žamboch, který po nás již několikrát chtěl, abychom mu zahráli Tvý smutný oči. A tak jsme se konečně hecli a milostný duet mu podali v pěveckém obsazení Václav a Jiří. Zdálo se, že měl radost. Třetí unikát folkově růžového koncertu převzal Jiřík: obří láhev rumu. Ta se v průběhu nočního hraní v altánku stala některým členům osudná, ale to již na stránky seriozní folkové formace nepatří.
Druhou letní štací bylo borovanské Borůvkobraní. Zde nás jako host posílila — stejně jako na rozhledně Křížová hora — Andrea Líkařová. Přípravu jsme provedli v jakési zasedačce. Na jevišti nás představila redaktorka Českého rozhlasu Romana Lehmannová, která byla tak překvapená, že vidí Vaška jinak než jako novináře, že zapomněla jeho příjmení. Po nás šel na řadu kuchař Petr Stupka a tak ho zaujalo, že hrajeme jeho písničku Pro snění, že zavolal Živaně do Anglie, aby poslechla, jak nám to zní. Rádi jsme od pořadatelů převzali několik borůvkových darů a koncert jsme zhodnotili na letní terase přilehlé hospody. Hodnocení nám docela chutnalo.
Za červen a červenec patří poděkování Andree Líkařové, která nám pomáhala na pozici zpěvačky. Zažili jsme s ní příjemné chvíle a vážíme si toho, že s námi za mikrofonem chvíli psala kroniku naší kapely. A rovněž si ceníme jejího smyslu pro folkové kulinářství: občerstvení na zkouškách u ní doma je nezapomenutelné.
Srpnem se s námi prozpívala Jana Sedláčková. Zkoušeli jsme dva měsíce a intenzivně. Provedli jsme rovněž zvukový workshop ve zkušebně Epy de Mye, na kterém se o nás postaral Karel Dřínek. Jana měla premiéru na Prázdninách v Telči, kde se na nás sešlo vybrané publikum, složené z přátel hudebníků a jednoho zvukaře, hovícího si v ušáku pár metrů od Kocouří scény. Hrát před jejich kritickými zraky bylo lahodné… Jana se následně stala jednou z hvězd nočního jammování, jež v Telči pravidelně končívá nad ránem.
Podruhé jsme si jako 3+1 zazpívali v Otakar aréně neboli na náměstí Přemysla Otakara II. Vše klapalo: slunce hřálo, zvukař Robert Hüttl byl jako pokaždé v perfektní formě, obecenstvo se shromáždilo… a deset minut před začátkem vypnuli na radnici proud. Jen díky primátorovi na telefonu a přiměřené asertivitě jsme jen s drobným zpožděním mohli začít. Hrálo se krásně, končili jsme Domem u New Orleans, ve francouzské verzi, procítěné Janou.
Koncem srpna nás čekal takzvaný dvoják, dvě hraní v jednom dni. První byl odpolední koncert na Landštejně, hradě, který má nejlepší kastelánku široko daleko. Zatímco Jana odpočívala pod hradbami, my3 jsme ladili formu v podhradí, nad kávou a nealkoholickými nápoji, posléze se na hradbách všichni rozehráli nějakými těmi Nerezy a Nezmary. Zvuk zajistil Olin Svoboda, diváctvo se dostavilo v až nečekaném počtu, bylo léto a bylo dobře. Po koncertě jsme ještě prohodili pár souvětí s paní kastelánkou a již bez Peťy, jež spěchala na jakousi domovní schůzi, se vypravili do Veselé na Vysočině. Tam nás nad fotbalovým hřištěm čekala parta v čele s jedním oslavencem, hostina a večírek, ze kterého se jen nerado odjíždělo.
Bylo to zároveň poslední hraní s Janou, která má osobitý hlas. Žánrově ale míří jinam než náš pure folk, a tak jsme se jednoho večera v Modrých dveřích dohodli, že se naše hudební cesty rozdělí. Jsme rádi, že nám věnovala čas, jsme rádi za její frankofonní postřehy a děkujeme za příjemné zkoušení na zahradě i velmi milé “jentakzpívání” na Sokolském ostrově.
V letním finále jsme si dali Budvar — zářijový koncert na Dni s Budvarem, kde jsme festival zahájili jako trio v pravé poledne. Poděkování posíláme trojici fanoušků A., O. a H., kteří nám v poněkud (téměř úplně) prázdné hale vytvořili vděčné a pozorné posluchače. Na velkém pódiu si lebedil především Jiřík, tak se pokusíme mu podobný zážitek zprostředkovat víckrát.
Za letní hraní děkujeme Andree, Janě a jejich hlasům, jimiž náš pánský dvojhlas dobarvovaly na třítakt. Do dalších měsíců míříme opět jako trio, nabídku na občasné hostování přijala Zuzka Březinová, historicky první zpěvačka Bonsai č.3. V MKP studiu zvolna dokončujeme naše nové plnotučné album, které chceme na jaře pokřtít, a sami jsme zvědaví, co nás potká v roce 14.
