Krčín, Pyšná princezna a kadibudka na ostrově
(Nocturno na Okolo Třeboně, ostrov rybníka Svět, 3. července 2021)
Když vás zavřou doma při lockdownu, dějou se věci. Naučíte se třeba péct štrúdl, zvýšíte si skóre ve střílečce Combat reloaded… nebo zavolá Bárny a zrodí se šílený nápad: bude koncert na ostrově rybníka Svět. Na jaře to znělo v telefonu krásně. Koho by napadlo, že budeme potřebovat povolení památkářů, nebo řešit, jak dovézt na ostrov kadibudku? Ale, bylo to nakonec boží. A magické.
Hráli jsme již na různých místech: na pontonu, na valníku, na parníku, v menze, na kamionu, v korunách stromů i v kasárnách. To zvládneme, říkali jsme si. Navíc: bude to ke 30 letům festivalu Okolo Třeboně a 450 letům rybníka. Třeboňští rybáři souhlasili. Sehnali jsme povolení od CHKO a nakonec i z generálního ředitelství Národního památkového ústavu. Prošli jsme ostrov, pro zvukaře vyfotili rozvaděč, omrkli studnu z roku 1379, kdy rybník ještě neexistoval. Při koupačce jsme natočili veselé video… a těšili se. Přeci per aspera ad astra — přes překážky ke hvězdám.
A potom to začalo. Seznam problémů, s nimiž jsme bojovali poslední týdny, by byl dlouhý. Dost často jsme si připadali jako v Pyšné princezně: odvolávám, co jsem slíbil. Když 24 hodin před koncertem nebylo jisté, zda budeme mít elektřinu, lehce jsme panikařili a sháněli po Budějcích agregát. Když ani ne den před koncertem přežil jeden z nás nezaviněnou nehodu, děkovali jsme všem svatým.
Pak přišel 3. červenec 2021, odpoledne. Slunce červencově hřálo, na louce naproti hrázi se zpívalo. Loď jménem Modrásek asi takový náklad ještě nezažila: reprobedny, mixážní pult, stojany, židle a další harampádí… za stovky tisíc. Když si k němu zvukař Honza Škorec sedal (viz foto), usmíval se poněkud rozpačitě. Nakonec jsme vše zdárně převezli. Karel navíc dovezl vlastní člun a s kamarádem Kopečkem se projevili jako zdatní převozníci. Třeba se Zuzčinou rodinou zvládli i malou okružní plavbu kolem Světa a lze je doporučit i jako rozvoz pizzy.
Někteří se ještě stihli vykoupat a šlo se zvučit. Kapelník si na ostrově poprvé ozkoušel hrát přes kytarové kombo, což tedy ne všichni ocenili (je fakt hlasitý :). Elektřina fungovala, všichni dorazili včas a jak se blížil čas 21:30, víc a víc jsme pokukovali ke břehu. Padla krásná letní noc. Loď o půl desáté odplula z nástupiště pod sochou Jakuba Krčína. Plná diváků. Lodní bar byl dobře zásobený, co víc si přát. Přijelo i několik našich milých z velkých dálek (díky, rh+), někteří připluli na vlastních člunech.
Folkový Pan Bů nás asi chtěl za všechno to snažení odměnit. Byl to nádherný koncert. Magické nocturno, možná nejhezčí, jaké jsme zažili. V premiéře zazněla písnička Vlasy, text z pozůstalosti Františka Stralczynského. Dokonce i komáři si toho dne vzali dovolenou, za což jsme jim s pomocí Zuzčiných dcer poděkovali hitem Komáři se ženili. Honza to vše nejen skvěle nazvučil, ale také báječně nasvítil, a tak jsme se místy i sami dojímali. Zakončili jsme s Napoleonem, kdy se k nám s cellem přidal Bárny. Jestli se někdy v životě plní sny, tak nám 3. července 2021.
Loď potom v pořádku dovezla diváky zpátky, při druhé otočce i aparaturu a nástroje. Jak jsme zjistili později, další početné publikum poslouchalo ze břehu. Zřejmě to byl první a poslední plnotučný koncert na tom záhadném ostrově, který je asi poslední památkou na dávno zatopené předměstí. Děkujeme Bohu, Honzovi Škorcovi, festivalu Okolo Třeboně, všem dobrým duším a hlavně našim fanouškům, že jsme to mohli prožít.
Bylo to prostě boží. I když loď se pod tíhou aparatury málem potopila… ale pšššt, to nikomu neříkejte.
