Hlediště se sice extra nezaplnilo, ale někteří fanoušci za námi dokonce dojeli až z Budějovic (máte naši úctu) a emotivními výkřiky nám atmosféru dorovnali. Hláškou měsíce jsme se stal komentář po jedné něžné písni, kterou zpívala Živana. Z audiutoria se totiž ozvalo: Ten hlas léčí! Delší pauza v hraní na aparát se sice projevila občasným škobrtáním, leč jak pravila Peťula, alespoň jsme se zocelili v umu tvářit se, že vše je v pořádku a chyba je uměleckým záměrem. V druhé polovině produkce se hlediště zaplnilo víc a diváctvo si dokonce vytleskalo přídavek. Děkujeme vřele.

Po koncertě se ansámbl shromáždil kolem baru. Jeden z místních štamgastů nás pak odrovnal dotazem, zda Vašek nehraje na basu ve formaci Hrobníkova lopatka. Pan kapelník i chvíli váhal, než odpověděl… Pavel Malina nás před odjezdem ještě zásobil několika tipy, jak náš pure folk zdokonalit a kolem jedenácté jsme se naskládali do vozidla. Volantu se chopil Jiřík, daleko však nedojel. Ještě v centru města nás totiž zastavila policejní hlídka. Náš řidič je naštěstí abstinent, a protože měl v pořádku i žádané dokumenty, mohli jsme poklidně pokračovat směr BU. Malé drama přinesla již jen WC pauza, při níž se vůz náhle začal vzdalovat, zatímco ulevující si dvojice ještě postávala v příkopu. Vše ovšem dobře dopadlo a krátce po půlnoci již všichni bonsajisté spočinuli na ložích. Sečteno: koncert komorní, publikum famózní, pivo jako křen. To je snad slušné…