Hraní v Palackého sadech se proměnilo v pozoruhodný poznávací výlet. Zahájili jsme ho v Písku ochutnávkou indických placek. Těsně před naším koncertem přestalo pršet, tak jsme se zhruba stovku vytrvalců, kteří neprchli před deštěm, snažili rozproudit sérií rychlejších písní. Energii jsme pak doplnili u klobás na náměstí, okoukli pár stánků a naskládali se do vozu. Směr určil Jiřík, který si objednal dovoz do Dobronic, kde hodlal v hustém dešti přenocovat s třemi dalšími blázny na hradě. Po cestě hledal (marně) kamarády na jedné opuštěné zastávce busu, i když možná si ve skutečnosti obhlížel místo, kam se v noci schovat. Když jsme minuli ceduli Dobronice, Peťa si náhle vzpomněla, že vsí kdysi projížděla na kole, a rozhodla se, že za nám za hluboké tmy ukáže skvělou vyhlídku. Faktem je, že řeka vidět byla a že za bílého dne je to jistě prima místo. Již bez Jiříka jsme pokračovali dom. Průběžně jsme obdivovali jihočeskou safari a v příkopech zdravili srnky, zajíce i dvě liščata. V Týně nám Peťa nabízela další vyhlídkové místo, za což jsme jí slušně poděkovali. Naše cellistka je ale nezmar, takže nakonec jsme zastavili u Temelína a prohlédli si to, co zbylo z vesnice Březí, která zanikla právě kvůli JETE. Bylo to za úplné tmy působivé. Z Hluboké jsme ještě otestovali trpělivost, když jsme jeli za pánem, který se kochal při rychlosti asi 25 kilometrů. Lze předpokládat, že na tento zájezd budeme dlouho vzpomínat…
PS: Jiřík nakonec přespal v autě. Přihlásil se tak k hnutí Mototramping.