Kam čert nemůže, nastrčí babu. Těžko soudit, zdá se to dá říci i o výskytu skautů, nicméně celá cesta sekce v zadní části kapelního vozidla probíhá v duchu polemiky nad obsahem Krabičky poslední záchrany. Dosahujeme parkoviště u letního divadla. Atmosféra je vskutku domácká, ceny hasičského občerstvení lidové a nadšení místních k nezaplacení. Prvotní rozkoukání nám přineslo dva příjemné poznatky: 1) ratolest kapelníkova, kterážto opouštěla rodnou klec v náladě značně ponuré, zázrakem ožila, spatřivši skákací hrad 2) větvičky zakrslého stromku ševelily spokojeností , když byl slibovaný švarný náhradní basista Ondra vskutku přítomen, přičemž připraven ku hře s chutí.

Pozorným zdál se býti i mančaft organizátorů (chybějící židli pro majitelku čtyřstrunného dřeva bleskurychle dokázal nahradit velkou lavicí z pivního setu, ačkoliv Petě nejdřív nabízel zcela jistě atraktivnější červenou přepravku s logem Jihočeské masny). Basista se nezpronevěřil výkonově-pozitivní předpovědi, pročež odehrál koncert ve stavu radostném, ba lehce podpořeném zlatavým mokem („…takový lidi mě právě nejvíc …, když to zahrajou v takovýmhle stavu“, pravila bonsajní majitelka něžného smyčce na konto hodnocení basistova umu). Ježto Zuzka měla ten den rodinné povinnosti, zazněla například Historka poprvé za 19 let v drsném mužském provedení. Poslechli jsme si ještě Epydemyky, zkontrolovali kvalitu pokrmů i nápojů a příjemně naladěni se potom nalodili.