Romantický folk

hudba od srdce k srdci

Láska k Telči nerezaví… milujeme se 8030 dní

29. 7. 2022 

Jel jsem tehdy stopem. Zuzka na otočku asi 7 hodin vlakem z brigády v rakovnickém pekařství. Jednu kytaru jsme si museli půjčit, prostě chudí studenti. Neměli jsme náhradní struny, ale šíleně se těšili. Náš první festival. Prázdniny v Telči. Je to 23 let, co jsme prožili nocturno před stromem u rybníka. Za všechny ty další roky jsme na stejném místě dělali leccos: někdo táhl sejšn, někdo líbal ženy, jiný pojídal kebab. Koncert tam ale budeme mít zase až tuto sobotu, po 8030 dnech. Zpěvačku i kytaru máme stejnou, náhradní struny dovezeme a těšíme se stejně šíleně jako tehdy.

„Tak dlouhý mail mi ještě nikdo neposlal,“ odepsal mi Medvěd, když jsem mu na jaře 99 vylíčil, co je Bonsai č.3, a že bažíme po Telči. Měli jsme za sebou dva koncerty a soutěž v Náměšti, kde mě zvukař po prvním akordu namotivoval větou: „Neladí ti géčko!“ O Telči tenkrát zasněně mluvil Mauglí… a nikdo netušil, že se z ní stane doživotní kapelní miss mezi festivaly. Že tam prožijeme (ne)šťastné lásky, že za ranní hraní v pekárně dostaneme čerstvé rohlíky nebo že jistý zvukař ocení naše noční hraní na intru slovy: „Hele, trampi, vole, tady spí malý děti.“

Bylo úterý 10. srpna 1999, na Kocouří scéně hrála Poupata, na zámku Klíč a Jablkoň. Zkoušeli jsme na schodech nad konviktem. David, ostříhaný dohola, měl slušivý klobouček. Někteří z nás neméně slušivé prestiže. Na nocturnu se taky objevil Sam z Krnova, fanoušek původní Bonsaie. Svým nadšením přispěl k naší rodící se lásce k Telči. Prý dorazí i letos…

„Bylo to krásně nasvícený a přišlo tam dost lidí. Já byl podruhý v prváku,“ vzpomněl si Mauglí. Kde a jestli jsme spali, už neví nikdo. Jen Zuzka toho moc nenaspala: nad ránem musela zpátky na brigádu. Ono ani nebylo jistý, že nocturno stihne, protože ve vlacích ji čekalo asi šest přestupů…

Na Prázdninách v Telči jsme prožili mnohé. Jako pořadatelé stěhovali lavičky, psali do festivalového zpravodaje. Skákali do lomu. Snědli několik kilo pizzy. Prohráli mnoho nocí. Při jedné zkoušce dostali od německých turistů euro. Vyměnili strunu G za dvě piva. Michal z Jarretu řekl o Zuzce na jednom mejdanu: „To je holka, co zpívá druhý hlasy, jako kdyby byly první.“

Jak to bude letos? Bůh ví. Noc ale nejspíš opět prohrajeme do rána někde v podloubí, protože Pan Bů prozpívaný chvíle do času, co zbejvá, nepočítá.

(zapsal kapelník, 27. 7. 2022)

Přejít nahoru