Dle dlouhé odmlky zdáti by se mohlo, že nás kolí podzimní únava. Pouhé mámení! Jiřík si již 15. dnem válí šunky na Erasmu v Perpignanu. Zatím jsme se o něm dočetli například to, že mu zachutnal cidre, že si pěkně zabékal s jakýmisi děvčaty z Olomouce a absolvoval své první “le péro”, kteréžto slovo značí v češtině kalbu. Než se do rodné hroudy navrátí, přepneme se do nouzového režimu a pokusíme se hráti coby kvartet. Prvně jsme to zkusili tuto sobotu na jedné prima svatbě. Brali se naši kamarádi Brepta a Šedák, na mystickém vrchu Klimentek vprostřed chřibských lesů. Pět obřadních písní jsme zvládli důstojně, stejně jako následnou produkci během hostiny (viz Žíža na fotce). U indiánského ohně hrdě třímal kapelní prapor kapelník, který vydržel hrát až do kuropění a potvrdil pověst pravící, že bonsajní kytaristé hrají na mejdanech i ze spaní. Tímto děkujeme všem Indiánům za péči, Grizzlymu za Nechvalín ročník 2008 a jedné milé + krásné Indiánce za procítěný zpěv Zázraků. Během října hodláme předělat repertoár na čtyřtaktní pohon. Přidáme pár fotek ze srpna i září a sepíšeme ještě pár letních zážitků. Zatím jeden slogan, který jsme si přivezli z Piešťan: Není dôležité vstať, ale zobudiť sa.