Telč rok po roce stále stejná
(Prázdniny v Telči, 8. srpna 2009)
Je to jako v začarovaném kruhu. Leč krásně začarovaném. Rok co rok pokaždé stejně. Jen co přijedete na Prázdniny v Telči a nohy vás donesou na hlavní rynek, polapí a zmámí vás telčský bacil, jehož následky po návratu do normálu velmi ztuha odbouráváte. Tři dny a dvě noci jsme se Telčí prohráli, prozpívali, propili, prosmáli i prosmutněli. Nejvíc kytarová sekce. Ta dojela již v pátek odpoledne přeplněným busem, k náměstí došla s houslistkou Alreens a pak už propadla telčské dostředivce. Po Poutech, Hradišťanu a Moravských pašijích Víti Marčíka se chlapci přidali k sessionové družině, kterou tvořili hudebníci z Jauvajs a spol. V podloubí trápili kytary a hlasy asi do 3. hodiny ranní, načež se přesunuli k baru („Tam jsou krásný holky,“ zněl hlavní argument.). Byly. Jenže trudný to úděl kytaristův: natolik zabrán jest do krásy tónů, vymýšlení druhých hlasů a nových písní, že éterickou krásku, na niž občas kradmo pohledí, nakonec pozve na pár deci někdo jiný.
Nad ránem zůstalo v baru skalní hrací jádro, v němž Vaška s Jiříkem doplnili Kája Nohava a jarretí zvukmajstr Tomáš. Dle hlasitosti patřila k vrcholům sada písní Petra Kalandry, korunovaná Slunečním hrobem a Láskou, co září jako večernice. Svou troškou broukydohlavynandavací a vícsvéláskydávající přispěl též Dušan ze Šantré. Spát se šlo za úsvitu po šesté, přičemž ještě naši hoši vedli vážné řeči pod sloupem morovým. Neumořilo je to.
Sobota pro někoho začala až po 13. hodině. Snídal se oběd u Marušky, tradiční to jistoty. Pak chlapci naznali, že by si vlastně mohli trochu zazkoušet, a tak s hbitostí jim vlastní zakempovali se svými futrály v zámecké zahradě. Ač opravdu jen poctivě zkoušeli, patrně při tom vypadali natolik zoufale, že několika turistům se jich zželelo a do futrálu jim naházeli asi pět euro. Jiřík tak poprvé zakusil Strassenmusik. Tvářil se, že dobrý. Mezitím se počal zvolna blížit termín kocouřího hraní si a s ním vůz s trojicí Peťa, Žíža a Tom. Vůz přijel včas, takže někteří ještě stihli okusit telčského Kozla.
Jarretí zvukař Tóma to na mixu všechno pěkně pokroutil a my jsme zkusili novou taktiku na zvukaře, a to vychválit ho ještě před začátkem koncertu. Povedlo se. Protože se hrálo na náměstí, lidé neustále proudili sem a tam a tam a sem, přičemž se někteří zastavovali, aby se podívali na naše upocené obličeje. O hydrataci na podiu se staral mistr zvuku, který obětavě přinesl Vaškovi rum a Vašek se snažil Jirku přimět k napití větou: „Ochutnej, čaj.“ Na což Jirka reagoval: „Čaj? V tomhle vedru?“ Ale nakonec usrkl a otřásl se odporem. Zahlédli jsme pár známých tváří, po koncertě jsme měli fofr při prodeji desek, neboť lidí toužících po plackách se na náměstí sešlo vcelku dost. Po naplánování večera jsme se rozhodli, že se přesuneme na večeři do „prý“ vyhlášené restaurace Na Kopečku. Cestou jsme stihli nabrat Klokana a Dušana, kteří s sebou stihli přivést další osoby. Po příchodu vrchního jsme se ulekli, neboť na něm bylo vidět, že by nejraději všechny hosty vyhodil i s židlemi. Tak jsme se raději krčili v koutku a poslušně čekali na příchod jídla. Přišlo včas, čas se krátil debatami nad složením jídel v českých restauracích…smích nás přešel, když Lenka otočila své čevabčiči a uviděla cosi nepěkně zeleného. Po ní už další konzumenti svá jídla raději nekontrolovali a mlčky je snědli. Tomáš si pak spravil náladu, když v podloubí zakoupil taštičku, v níž nyní nosí vše potřebné zapalovačem počínaje a občankou nejmenované pěvkyně konče.
Večer kytarové sekce (zbytek odjel zpět směr BU) se nesl ve znamení hledání dobrého místa pro hraní. Jirka vystřídal asi čtyři hrací placy, než se kolem 4. ranní rozhodl, že půjde raději spát. V průběhu hraní se bůhvíodkud objevila část Epy de Mye, která rozproudila vcelku umrtvený lokál. Vaška natolik, že po šesté ranní, ukládaje nástroj do futrálu, sjel hlavou zeď. Spletl si ji se šlajsnou, ale prý se necvakl. O dalším dění tam tamy mlčí. Zkrátka Telč, kde, bychom citovali klasika z Devítky, potkáváte princezny v krátkých tričkách tak krásné, až je vám z toho smutno.
