Jak jsme řekli, tak jsme učinili. Absolvovali jsme soustředění. O tom, jak přesně, jak moc a jestli vůbec jsme se soustředili, vám napoví připravovaný zápis ze schůze sdružení zvaného Bonsai, který zapisovatel sdružení právě zpracovává…já se pokusím jen navnadit průpovídkou, kterou jsme cestou posbírali na naší zastávce v Praze, v černomostním Makru, konkrétně na tamních toaletách. Jak jsme se dozvěděli už v Solnici od Kaluží, tento styl umění, kterým si krátíte dlouhou chvíli a někdy i vyléváte své komplexy, se jmenuje toaletní poezie. Takže cituji: “V rodině jsme měli zrádce, byla to má tchýně, teď už hnije na zahrádce, rostou na ní dýně.” Takže se těšte, ze sostředění jsme si přivezli mnoho věcí. Mimochodem, podívejte se ještě klidně jednou na fotky ze Solnice, protože přibyly další, dokonce i s popisky.