Duben 2019

Některé věci potřebují odstup. Emocí a promile bylo toho večera 17. listopadu prostě příliš. Jako dostatečný čas na odležení se 164 dní jeví. A když 20 let kapely, tak 20 (rozvitých) vět. Jak ta tři cella, skvělou buchtu a 32 písní při výročáku shrnout? Asi takhle: Dali jste nám, kamarádíčkové, dary. Děkujeme. Ještě jsme je nevypili. Tak si

646 km. 20 písní. Návrat ve 2:45. Šok ze 3 budějckých ultras, kteří si v Olomouci zaplatili hotel a ještě dovezli lahev s věnováním, vonící po loňské Mohelnici. Tučínský fanklub. Napoleon poslaný Frantovi a Tomášovi. Velké párky velkýho Michala. 1 srnka, několik koček (přežily všechny). A protože jsme, jak nám napsala maminka, “pracovitá” kapela, nikdo z nás nemá dnes dovolenou 🙂 Prostě sedmý

Koncert na přání = Večírek bez konce. Kapelní maskot byl šťastný, protože dostal parťáka, dokonce s cellem. Zelňáky nezbyly. Nejvíc mluvil kapelník, dvakrát promluvila i Peťa. Zahráli jsme 25 písní, na mejdanu dokonce i Buráky. Děkujeme, že jste to s námi prožili. Připadali jsme si opravdu jako v pokojíčku a navíc: nová servírka poslouchá Nedvědy! Koncert s pražským Pětníkem (zpívali skvěle) v krumlovském

Z krajské Porty na Vysočině jsme si přivezli divokou kartu do finále v Řevnicích (a taky stříbrnou Portu, struny, trsátka, kapo, kabel, ladičku a nefiltr z Kamenice). K zlatu blahoželáme kapele Hřích. Jihočeskou Portu jsme reprezentovali důstojně: neopil se nikdo. V krásném lhotovlasenickém kulturdomě jsme nejbližší vztah navázali s jednou houpací němou tváří (ačkoli řízky taky skvělé!).