Romantický folk

hudba od srdce k srdci

Bonsajní Blok

Jak se dělá tvrdý L 

(Natáčení demáče 2010) Krasavice inteligentní. To byla mantra posledních prosincových dnů A.D. 2009, které náš spolek strávil v budějovickém studiu MKP. Pronášel ji jako výraz uspokojení Petr Michal, do jehož počítače jsme zanášeli slova

Zpíval jsem si nad Nežárkou 

(festival Zpívání nad Nežárkou, Jindrův Hradec, 12. září 2009) Odjíždím a za sebou mám babí léto… Tak pěje klasik… a barvy sbírám do očí. Přesně takhle jsem si notoval, když jsem odjížděl kolem třetí ráno z Hradce Jindřichova,

Není dôležité vstať, ale zobudiť sa 

(koncert v Bechyni a na festivalu Lodenice v Piešťanech, (28. – 30. srpna 2009) „Tomáši, víš kde je v Bechyni ta klášterní zahrada?“ „Jasně, znám to tam jak Žíža Písek,“ odvětil náš kontrabasák, když jsme v posledním srpnovém pátku

Telč rok po roce stále stejná 

(Prázdniny v Telči, 8. srpna 2009) Je to jako v začarovaném kruhu. Leč krásně začarovaném. Rok co rok pokaždé stejně. Jen co přijedete na Prázdniny v Telči a nohy vás donesou na hlavní rynek, polapí a zmámí vás telčský

Auto, Kulový blesk, neříkej hop, Non-stop 

(Folkové prázdniny Náměšť nad Oslavou, Písek, 23. — 24. červenec 2009) Kdo nezažil – neuvěří. Tento podtitul by mohl jednoduše vystihnout jedno povedené čtvrteční ráno u jedné nejmenované skupiny. Proč jsme to ale byli

Kdo nezmokne, není folkař… 

(Folková Růže a koncert na hradě Rožmberk, 18. července 2009) Bylo to krásné a bylo toho dost. Pokusíme se proto třídenní párty na ose J. Hradec – Rožmberk – Novohradky shrnout co možná stručně. Setkání

Nanuk, Nechyba, nargilé, maté… 

(Koncert na Kozím Hrádku, 5. července 2009) Možná za to může Bárny. Když s námi hostoval před dvěma lety, telčský recitál se protáhl do čtyř prohraných dnů. Na Hrádek Kozí přijeli jsme natřikrát: někdo

Nebezpečná pohoda v Rybě, co je naruby 

(koncert se Šantré v klubu Rybanaruby, 17. červen 2009) Za postupného vysychání čerstvých dojmů z koncertu, či spíše z až nebezpečně pohodového setkání v Kočce, zvěčňuji pro další generace některé, na které jsem ještě nestačil zapomenout. Na

Jak jsme (to se)hráli s Bonsaí a jejími čísly 

(koncert s kapelou Pavučina, AC klub Hradec Králové, 20. května 2009) Na hraní do Hradce jsme odjížděli oblíbeným pavoučím systémem „kdo má čas“, který tentokrát zcela nečekaně na minutu klapnul… a to jsme ani moc

Tenkrát v Heřmánkovicích aneb Sněžka na dohled 

(Mírně cenzurovaný zápis z kapelního tmelení 30. 4. – 3. 5. 2009) Navnadil nás už „varovný“ mail od Peťuly. Slibovala přednášku o sukulentech, nabádala pro tento účel ke koupi zápisníků, hrozila fantastickými porcemi pochutin, lákala na

Jako živá voda 

(Online koncert z táborského divadla, 26. únor 2021) Jako živá voda. Rozzářené oči, mejdan v šatně ještě před začátkem. 1800 shlédnutí za víkend. Ten poslední únorový pátek jsme se cítili jako ve snu… a přitom to byl

Kočár, míchaná vajíčka a dvě lahve s N 

(Mohelnický dostavník, 31. srpen – 1. září 2019) Když kapelník dostal ještě v BU pokutu, říkal si jako Meg Ryanová v Samotáři ze Seattlu: To je znamení. Když nás kočár se dvěma koníky vezl k hlavní scéně,

Plaváček, broskve a kontrabasák 

(Prázdniny v Telči 2019) Autem zavoněla cibulka. Některé tradice je dobré pěstovat, a tak nás Vločka při nalodění překvapil s krabičkou svých luxusních zelňáků. A stejně, jako když jsme s ním jeli na první festival na jaře 2017,

Tři cella, žravá buchta a 20 let v 20 větách 

(Koncert k výročí 20 let, Yamaha, 17. listopad 2018) Previous image Next image Některé věci potřebují odstup. Emocí a promile bylo toho večera prostě příliš. Jako dostatečný čas na odležení se 164 dní jeví. A když 20

Jelínek, DJ Koupačka a zlomená mužská srdce 

((Prázdniny v Telči 2018) Sedli jsme na chodník, zaklonili hlavy, otevřeli nápoj… a začali hrát. Tak se spustila 3. srpna první prohraná telčská noc, po ní přišla druhá. Když říkáme, že Telč je kapelní miss

Přejít nahoru